Dynamogéne na festivalu v Brně
Poslední zářijový víkend proběhl v Brně tradiční podzimní festival – Festival Divadla Líšeň. Letošní ročník byl jubilejní desátý a kromě slavnostního dortu, burčáku a tradičních kalmyckých pokrmů nabídl různorodou směs divadelních představení, obohacenou o několik koncertů a doprovodných výstav. Očekávanou událostí celého festivalu se stala francouzská divadelní společnost Dynamogéne, která do Brna přivezla představení Ouvert Pour Inventaire (Otevřeno pro inventuru).
Skupina Dynamogéne vznikla v roce 1990 a její jádro je soustředěno kolem jihofrancouzského města Nimes. Od svého založení se zaměřují na pouliční divadlo a kromě něj jsou tvůrci okouzleni vymýšlením a sestrojováním zvláštních technických konstrukcí, které nechybí snad v žádném z jejich scénických projektů. Českou premiéru inscenace Ouvert Pour Inventaire (dá-li se toto neobvyklé dílo vůbec nazvat inscenací) odehráli Dynamogéne v Brně rovnou dvakrát. Poprvé v pátek 26. 9. na Kapucínském náměstí v centru města, podruhé v neděli 28. 9. na dvoře Kulturního Centra Líšeň, zvaného Dělňák.
Scénický kus, rozdělený do tří krátkých, přibližně dvacetiminutových částí, zabírá asi hodinu čistého času, ovšem jednotlivé části od sebe oddělují půlhodinové pauzy, takže pokud chce divák vidět kompletní představení, nezbývá mu než si rezervovat celé jedno odpoledne. Během přestávek se může např. občerstvit, popřemýšlet o tom, co právě viděl, nebo odejít a už se nevrátit. Ouvert Pour Inventaire dominuje plechová krabice nadlidských rozměrů, skrývající pod oranžovou roletou technický skvost – obří flašinet, sestavený z mnoha hudebních nástrojů.
Velmi důležité místo v rámci celku zaujímá hudba. Vyplývá to i z ústředního scénického objektu a z názvů jednotlivých částí Opus I., Opus II. a Opus III. Pantomimická hra obou protagonistů je neustále doprovázena hlasitou směsicí zvuků a melodií. 
Všechny tři části mají pevný rámec: většina hereckého jednání se neustále opakuje, a k tomu se postupně přidává něco charakteristického pouze pro konkrétní Opus. V úvodu je takto skrze poštovní proceduru vtipně rozvíjen motiv byrokracie, ve střední části motiv zvědavosti nebo také nepořádku, zobrazený skrze překotné hledání v dřevěné bedně plné zmuchlaného papíru, do které oba herci posléze zapadnou po pás, a na závěr motiv osvobození se, vymanění se z celé mašinérie zvuků, pohybů a gest, které se kvůli přátelskému poutu obou postav nakonec neuskuteční. Oba muži zůstávají ve spárech zaběhlé mašinérie dál, ale zůstávají spolu a to je pro ně důvod k pořádné oslavě (šampaňské, frkačky, konfety apod.).
Těžko bychom v představení hledali příběh, každý si tam ovšem může najít něco zajímavého a svého. Je libo metafora světa pro hloubavějšího diváka? Má ji mít. Nebo užší zaměření na politickou sféru? Není problém. Vztah dvou lidí? Ano, dokonce velmi zvláštní vztah. Brněnské děti mimo jiné bavilo neustálé opakování pohybů, zvláště v úvodu každé části. A já? Mně se moc líbily pouliční lavičky pro diváky, které si s sebou Dynamogéne přivezli.
Galerie{gallery}nekultura07/divadlo/Dynamogéne{/gallery}
