Ochutnávka z Hronova

11. srpna 2006 byl slavnostně zahájen 76. ročník divadelního festivalu Jiráskův Hronov, ale bohužel bez mé účasti a vzhledem k tomu, že nebudu ani 19. srpna na jeho slavnostním zakončení, mohu vám nabídnout pouze ochutnávku, či spíše dojmy z letmé degustace tohoto podniku.

Ono se vlastně spíš než o festival jedná o jakési "best of" českého amatérského divadla za tento rok, kterého se zúčastnit není nikterak jednoduchá záležitost. Každý soubor vystupující v hlavním programu musel získat nominaci či doporučení v krajské přehlídce a poté toho samého dosáhnout ještě na jedné z celostátních přehlídek (např. Šrámkův Písek, Loutkářská Chrudim ad.). O nominacích, které znamenají přímý postup dál, rozhoduje vždy porota toho kterého festivalu. Ta uděluje i "doporučení", které ovšem musí ještě projednat umělecká rada oné navazující přehlídky. Porota i umělecká rada jsou složeny, z naprosté většiny, z divadelních teoretiků i praktiků, což je jistě v pořádku, nicméně o lecčems vypovídá, že se v těchto radách objevuje poměrně úzká skupina lidí, a tak je prakticky nemožné vyvarovat se podezření z osobních vazeb a animozit. Zkrátka, někdo prosazuje toho a všichni to vědí, někdo zas někoho jiného a všichni to vědí. Jak je to ve skutečnosti, těžko říci, ale šuškanda běží na plné obrátky. Naštěstí v Jiráskově rodišti se onen divadelní postupový pavouk zastaví, tato přehlídka je totiž nesoutěžní. Uf, tak sportovní část tohoto článku máme šťastně za sebou (pokud si někdo touží udělat v tom opravdu jasno, zde jsou pravidla účasti na dvou přehlídkách).

Program Hronova samotného je rozdělen do dvou hlavních bloků. Dopoledne se odehrávají tzv. "kurzy", tedy všemožné semináře a workshopy, ve kterých se účastníci zabývají vším od autorského práva přes hlasová cvičení až po praktickou režii. Do těchto seminářů se může zapsat každý, tedy pokud podá velmi včas přihlášku a zaplatí příslušný poplatek. Nemůžu o nich nic říci z osobní zkušenosti, ale z druhé ruky jsem slyšel povětšinou chválu. Speciálním druhem semináře je tzv. "PC" – problémový club. Ten supluje roli poroty a účast na něm mají vystupující soubory, nebo aspoň nějaký jejich člen, povinnou. Diváci přijít nemusí, ale naštěstí mohou, protože diskuse je volně přístupná. Standardní porcí jsou tři až pět inscenací denně s tím, že se hraje v podstatě na třech vnitřních scénách a v případě pěkného počasí i v parku. Sály jsou pro amatérské divadlo možná až příliš velké, ale třeba jsem jen ovlivněn "klubovitostí" amatérského divadla v Praze. Té vyhovoval pouze sál místní ZUŠ, ve kterém se ovšem po dvaceti minutách nedalo dýchat. Zbylé dva sály, tedy Jiráskovo Divadlo a Sál Josefa Čapka, měly jistě kapacitu přes 300 míst. Kromě divadla se ve městě konalo každý den i několik koncertů, od dechovky přes country až k funky. Festivalu by, myslím, ovšem slušelo, kdyby toho doprovodného programu bylo víc a byl i poněkud rozmanitější a hlavně, aby se překlenula mrtvolnost Hronovského dopoledne, kdy sice část návštěvníků je na seminářích a část vyspává po nočním flámu, ale zbytek se mrtvolně plouží městem. Přece jen, Hronov je, se vší úctou k němu, menší město a park, hřbitov, rodná Jiráskova chaloupka a uzamčený kostel na příliš dlouho nevystačí.

Vzhledem k mé omezené době pobytu nechci a ani nemůžu hodnotit úroveň celého festivalu, a tak tedy jen několik postřehů (pokud si chcete udělat obraz o konkrétních inscenacích, doporučuji přečíst Zpravodaj). Do hlavního programu se dostalo pět "experimentujících" inscenací, které ovšem většinou narazily na značný odpor publika. Konfrontovat klasické, na ochotnickou tradici navazující divadlo s vyhraněným experimentem je jistě výborný nápad, ale výsledek zdá se popírá frázi, že existuje jen dobré, nebo špatné divadlo a žádné další škatulky nefungují. Respektive, aspoň pro mě to znejasnilo, kudy tato pomyslná hranice prochází – zda je kritériem formální dokonalost, ohlas publika nebo myšlenkový obsah. Je lepší plochá, formálně dokonalá inscenace konverzační komedie, nebo myšlenkově propracovaný a třebas úplně nevybroušený experiment? Je to, že diváci odcházejí během představení, dobře, nebo špatně? Je správná snaha amatérů přiblížit se profesionálům, nebo se tím něco ztrácí?

Kromě hlavního programu zde byl i Hr-On-Off, tedy hostující profesionální projekty – např. Malé Vinohradské divadlo s inscenací Masopustní šelmovský kousek postavené na motivech komedie dell´arte či projekt studentů JAMU – Beckettův Konec hry. Samozřejmě, pokud postavíte profesionálního herce vedle amatéra, ukáže se teprve, kolik dělá herecký trénink a vzdělání. Jenže, pokud je herci rozumět a je slyšet, možná na tom až tak nezáleží. Nebo ano? Opět záleží, jaká je správná odpověď na otázky z konce minulého odstavce. Jiráskův Hronov na to odpověď nedá. A je to dobře, pokud nedá. Uvidíme, jak bude vypadat programová skladba příští rok...