Shakespeare v Dlouhé - Chvíli mnoho povyku, chvíli trochu nudné nic

Příběh Shakespearova textu není sice nijak složitý, ale jeho téma, ačkoliv prezentováno s lehkostí jeho komedií vlastním, nepostrádá patřičnou hloubku. Mašinérie manipulací, která ukazuje sílu pomluvy a její potenciál změnit běh lidského života, může být i dnes dostatečně výmluvným tématem. V Dlouhé sice zůstávají jasně zachovány hranice mezi dobrými a zlými a večer je zakončen happyendem, ale zároveň se podařilo nenásilně divákovi podsunout zamyšlení, že to tak vlastně nutně vždycky být nemusí a že na to, abychom viděli podobnou frašku, nemusíme nutně chodit do divadla.

Burešová s Otčenáškem inscenaci zasadili do reálií přímořského prázdninového letoviska, kde tráví svůj volný čas aristokratická smetánka. Bláznění na pláži, slunečníky, čas vyhrazený golfu a tenisu, i když na tradiční šerm se také místo najde, a důmyslné koktejly s paraplíčky. To vše doplňuje klišé hudebníka za elektrickými klávesami, který hází jeden provařený italský hit za druhým, a občasná, někdy i úsměvná a působivá drobná zastavení herecké akce doplněná o zvuk fotografické spouště, který evokuje prázdninové momentky. Obojí divákovi umožňuje získat nepatrný odstup a povolit uzdu další reflexi.

Prvotní nadšení z aktualizace textu ale bohužel rychle opadá především v první třetině večera. Problémem, který inscenaci provází po celou dobu, je nevyváženost. Některé scény sice mají potřebné tempo a skvělé uplatnění v nich nachází také talent pro pohybovou komiku, kterým je soubor znám – zde okouzluje především Marek Němec jako Benedik ve scéně se slunečníkem, ale tradičně také Jan Vondráček, když coby Don Pedro nabízí Claudiovi svou pomoc při získání Héry – ale často inscenace diváka naprosto ztrácí. Zčásti je to tím, že se Burešová s Otčenáškem až příliš nechávají unést detaily prostředí, které si pro svou aktualizaci zvolili, a novým pohledem tak zbytečně rozmělňují švih a soudržnost původního textu. Zčásti se na tom podílí také momenty, kdy se inscenace vrací ke stylizovanému básnickému jazyku, který v kontrastu s uvedeným přístupem příliš nefunguje, i když je to především on, kvůli kterému se na Shakespeara chodí. Jako by tuto neorganičnost cítili také herci na jevišti, často v těchto pasážích po textu jen kloužou. Na to v Dlouhé nejsme vůbec zvyklí. Především celá záporná linka zápletky působí, jako by scény byly zařazeny jen z nutnosti, aby posunuly děj dál. Padouchové najednou sklouzávají k plytkému archaickému postoji, chybí jim švih a zápal.

Největším zklamáním jsou ovšem v tomto ohledu výstupy popletených strážníků. Vzhledem k jejich roli při rozluštění zápletky tato groteskní část Shakespearova textu prostě nemohla být vynechána a je jasné, že pro tvůrčí tým se stala tvrdým oříškem. Bohužel se ho podařilo rozlousknout jen cestou poněkud laciné estrádní zábavy. Pokud inscenace už předtím v některých momentech postrádala tempo, s nástupem tohoto pásma ho pozbývá zcela. Divák je bohužel chvílemi nucen pochybovat, zda tvůrci nepodcenili jeho inteligenci a nepřecenili jeho trpělivost.

Inscenace v Dlouhé možná až příliš podlehla své snaze o to, aby se v Shakespearovi v jejím podání poznal také dnešní divák. Prostředí, které Burešová s Otčenáškem zvolili pro aktualizaci textu, je přitom skvělé – odpovídá jeho potenciálu a přitom pomáhá téma rozvíjet i v dalších rovinách. Zdá se ale, že moderní reálie byly přeceněny na úkor textu a v některých okamžicích ho prostě přebily. I když nebudete odcházet se špatným zážitkem, pochybnostem se nová inscenace v Dlouhé neubrání. Chybí Shakespearovo srdce, elegance a švih. Mnoho povyku pro nic namísto organické aktualizace dost často nerozhodně přešlapuje mezi minulostí a přítomností.

Divadlo v Dlouhé
William Shakespeare: Mnoho povyku pro nic

Režie: Hana Burešová
Překlad: Jiří Josek
Dramaturgie: Štěpán Otčenášek
Scéna: David Marek
Kostýmy: Hana Fischerová
Hudba: Milan Potoček

Hrají: Miroslav Hanuš, Jan Vondráček, Tomáš Turek, Marek Němec, Jan Meduna, Jiří Wohanka, Čeněk Koliáš, Filip Cíl, Martin Veliký, Vlastimil Zavřel, Milan Potoček, Pavel Lipták, Klára Sedláčková-Oltová, Helena Dvořáková, Marie Turková, Malvína Pachlová / Denisa Pfauserová, Klára Františáková, Martina Simonová, Michaela Doležalová
Premiéra: 5. dubna 2014, psáno z první reprízy.