DEBIL: Jak Divadlo Komedie páchá sebevraždu

Příběh začíná nevinně. V úterý 23. listopadu padlo rozhodnutí vyslat Petra Smyczka na pražskou divadelní novinku. Že jsme už o Věci Makropulos publikovali rozhovor se Soňou Červenou a jelikož o ní stačil napsat kde kdo, prošli jsme pozvánky na premiéry a v Praze jsme se shodli na Divadlu Komedie a titulu, o němž se mi už po tom všem vůbec psát nechce. Říká se, jak v Komedii bojují o holou existenci. A recenze přímo z premiéry je předpokladem diváckého zájmu, neboť jinak se o nové inscenaci diváci často nedoví. Informoval jsem proto Divadlo Komedie, že prošlo redakční radou a chystá se k nim náš redaktor. Odpovědí mi bylo strohé „DEBIL“. Petr proto raději zamířil umýt si Špinavé ruce do Národního.
Nedobytná pevnost Komedie
V úterý píšeme s týdenním předstihem do Divadla Komedie, což je běžná rutina. Nečekáme žádný zádrhel. Ihned je pošta z naší redakce přeposlána na pokladnu, kam ji obvykle žádné divadlo neposílá. Profesionální přístup, na který jsme od jiných divadel zvyklí, je, že divadlo obratem oznámí, jakým způsobem redaktora do sálu uvede. Pokladna je pro diváky. V Komedii je to však jinak, propagačním oddělením je zde, zdá se, pokladna. Není divu, že divadlo páchá sebevraždu. Petr je bohudík trpělivý člověk, tak si říkám, nebudu pokladnu příliš zatěžovat. Jak pracovat s novináři, se zjevně teprve učí a nikdo se odtud dva dny neozývá. Představu pokladní zavalené prací jsem chápal v úterý. Nepřišla mi divná ani během celé středy. Měl jsem na práci jiné věci. Ve čtvrtek v poledne mi přece jen připadla trochu přitažená za vlasy, tak jsem se neudržel a do Komedie znovu napsal. Já si osobně práce pokladních Divadla Komedie nesmírně cením, protože zbytek diváků, který tam ještě zavítá, by se bez nich nedostal k zázračným lístečkům, po jejichž předložení jim biletáři a biletářky otvírají brány do chrámu Thálie. Chrám Komedie se však pomalu a jistě stával nedobytnou pevností.
Divadlo Komedie není nafukovací

Divadlo Komedie analyzuje svůj rozklad
Obratem (po mém třetím apelu) mi píší, že jejich divadlo není nafukovací. Příjemná představa. Hned bych si u nás v redakci jedno nafoukl. Přeloženo z řeči produkčních, jinak u mě také velice vážených a především šikovných lidí, to však znamená něco jiného. Totiž, že počet vstupenek je omezen sníženou kapacitou hlediště, která je ovšem snížena Komedií záměrně v důsledku diváckého nezájmu (proč si tedy nezažádali o menší divadlo?). A mele ten, kdo dřív přijde, dodali z Divadla Komedie (kam až chtějí kapacitu hlediště snižovat, aby vytvářeli dojem shonu o vstupenky?). I když samozřejmě mají podle nich přednost novináři píšící o inscenaci. Dobrá zpráva. Světlo světa tedy podle pracovníků divadla spatří 74 recenzí! Současně to znamená, že píšící divadelní kritikové nejsou nijak ohrožený druh a jen v Praze se jich hemží několik desítek, ne-li stovek.
Volná vstupenka za padesát korun aneb vyčůrat se půjde někdo jiný
Už jsem se pomalu smiřoval s hořkým osudem, že mezi budoucími recenzemi ta naše nebude. A ouha. Tu dorazí dlouho očekávaná zpráva z pokladny. Zasedací pořádek pro 74 kritiků ve vyfouknutém Divadle Komedie není vskutku snadná věc. Zbytečné obavy. Kritikové se vzájemně nekoušou, a proto není nutné ztrácet čas zvláštní péčí o zasedací pořádek. (Například tuto středu jsem v Celetné seděl vedle pana Kerbra a oba jsme z toho vyšli bez úhony. Skutečně. Ani škrábnutí. I když se mi zdálo, že u některých scén, při kterých jsem div nekvílel, vrčel.) I stal se zázrak. Vstupenka pro pana Smyczka je v pokladně připravena k vyzvednutí do 29. listopadu (tedy den před premiérou) za 50 Kč. Volná vstupenka za padesát korun! A ještě si pro ni musí dojít ve svém volném čase nejpozději den předem. Tomu říkám podnikatelský duch. Odpovědí mi je, že Divadlo Komedie si jako soukromý subjekt musí svou činností na sebe vydělat. Bohudíky alespoň připouští to, že jsme se od začátku bavili o volném vstupu, jinak by mi už filozofie soukromého subjektu dotovaného každý rok z peněz Hlavního města Praha několika miliony korun vyrazila dech úplně.
Když tedy Petr musí vkročení do práce zaplatit, odepisuji v logice věci, že premiéru navštíví, ale už o ní nenapíše. Nebo i u píchaček do vašeho zaměstnání čeká někdo s kasičkou jako na veřejných záchodcích? Odpověď z Komedie je okamžitá a nesmlouvavá. Vyčůrat se půjde někdo jiný! Petr Smyczek, kterého jsem mezitím stihl informovat, že vstupenku má za padesát korun na kase Komedie vyzvednout den před premiérou, o vstupenku přišel. Když nebude o premiéře psát, Divadlo Komedie mu ji ani za 50 Kč neposkytne a nabídne ji jinému kritikovi, který o premiéře napíše.
Tečka za vyjednáváním: DEBIL!
Poté, co považuji korespondenci za vyřízenou, přijde z pokladny Komedie ještě jedna zpráva – krátké a stručné „DEBIL“. Nezbylo mi než odepsat a vyjádřit svoji lítost nad takovým chováním. Moje tušení je nejspíš správné. Ta nadávka patřila mně a zaslouženě. Neměl jsem kdy schvalovat, že o divadle páchajícím propagační sebevraždu budeme psát. Alespoň teď už je jasné, jak Divadlo Komedie páchá sebevraždu. Otázkou je proč. Přes tuto zkušenost doufám, že i negativní reklama je reklama a Divadlu Komedie jen prospěje.
Podepsán Váš DEBIL.
Reklama