FEMAD 2015: Léčba divadlem v lázeňských Poděbradech
Nejen léčivými prameny se mohou v těchto dnech oblažit lázeňští hosté v Poděbradech. V tamějším Divadle Na Kovárně se koná do neděle divadelní festival FEMAD 2015. Na jeho programu byste hledali jména kamenných scén a hereckých hvězd marně. Vystupují totiž soubory známé zejména mezi českými ochotníky, kteří se starají o divadelní tradici už desítky let a historicky vzato po několik staletí. K inscenaci si vybrali kusy současné i tradiční, jako Naši furianti. Představí pestrou škálu inscenací odrážejících nejnovější trendy v české činohře.
Jelikož je program k dispozici v aktuální podobě na internetu, není třeba se příliš rozepisovat. Jako v minulých letech platí pravidlo, že vyberete-li kterékoliv představení, nemůžete se spálit. Stačí jednoduše přijít a koupit si vstupenky na místě. Nějaké to místečko se vždycky najde.
Publikum tvoří z většiny seminaristé různých věkových kategorií, kteří mají FEMAD jako každoroční léčebnou kúru. Nedílnou součástí divadelního festivalu jsou početně omezené divadelní kluby a všem otevřená diskuze v kruhu, kam můžete posléze zavítat i vy. Jestliže vaše srdce také plane pro divadlo, bude se pro vás jednat o velmi intenzivní zážitek, který se na ostatních divadelních festivalech a přehlídkách příliš často nepěstuje a do kamenných divadel si zatím cestu nenašlo. Alespoň ne poděbradskou formou. Železným pravidlem je řečnický výstup hodného a zlého muže. Každý má za úkol snést k inscenaci co nejvíce kladů nebo záporů. Následuje rozbor inscenace podle jejích složek – například hudba, scéna, dramaturgie, režie či herectví. Podle toho, co z toho dominovalo nebo kolem čeho se rozhoří největší debata. Ta je už vedena nikoli v zájmu boje černých proti bílým, ale naopak v duchu na divadelní rozbor až nezvykle odlehčeném a kolikrát i zábavném. A také proto je tahle poděbradská léčba tak oblíbená. Pravidelně zaznívají hlasy obyčejných diváků, divadelním teoretizováním nepolíbených, aby divadelníkům jen složili poklonu, na cosi se pozeptali nebo sami vyjádřili názor, co považují za důležité a v čem jim navštívené představení přišlo zajímavé. Možná i proto divadelní teorií protřelí odborníci bývají srozumitelní a jdou k jádru sdělení.
V německy mluvících zemích je debata s tvůrci po skončení představení běžná věc a považuje se tam za nedílnou část tvůrčího procesu. Doufám, že se tato poděbradská společně s dalšími vlaštovkami ujme jako součást divadelní praxe. Divadlo jako jedna z mála živých forem umění může k divákovi promlouvat přímo, a dokonce s ním vést i dialog. O to příznačnější, že se tak děje v Poděbradech – lázních zasvěcených léčbě srdce, neboť divadlo je pro jeho milovníky srdeční záležitostí.
