Strana 2 - divadlo-komentáře

Příběh začíná nevinně. V úterý 23. listopadu padlo rozhodnutí vyslat Petra Smyczka na pražskou divadelní novinku. Že jsme už o Věci Makropulos publikovali rozhovor se Soňou Červenou a jelikož o ní stačil napsat kde kdo, prošli jsme pozvánky na premiéry a v Praze jsme se shodli na Divadlu Komedie a titulu, o němž se mi už po tom všem vůbec psát nechce. Říká se, jak v Komedii bojují o holou existenci. A recenze přímo z premiéry je předpokladem diváckého zájmu, neboť jinak se o nové inscenaci diváci často nedoví. Informoval jsem proto Divadlo Komedie, že prošlo redakční radou a chystá se k nim náš redaktor. Odpovědí mi bylo strohé „DEBIL“. Petr proto raději zamířil umýt si Špinavé ruce do Národního.

Během festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové vystoupil na hlavní scéně Klicperova divadla ruský soubor Divadla U mostu z Permu pod režijním vedením Sergeje Fedotova. Je tomu přes patnáct let, kdy byla na hradeckém festivalu poprvé představena inscenace tohoto dnes již u nás známého ruského režiséra. Přijel tenkrát se svým souborem, aby tamější diváky ohromil tím, co nazývá hypnotickou silou svého divadla.

Když jsem se loni na podzim dozvěděl, že v mém rodném Hradci Králové chystá svou další premiéru Dan Špinar, můj bývalý spolužák ze studií DAMU, řekl jsem si, že u toho musím být, a vydal se na premiéru. Mile mě překvapilo, že v Klicperově divadle dostali své velké příležitosti i další absolventi naší alma mater – scénografka Lucia Škandíková, kostýmní návrhářka Linda Jiříková-Boráros a v uměleckém souboru již domestikovaní: dramaturgyně Jana Slouková a herci Pavlína Štorková a Vojtěch Dvořák.

Setkání „Karel Čapek – 120 let“ nad osobností, dílem a odkazem Karla Čapka, konferenci pořádanou v Divadle na Vinohradech ve spolupráci s Ústavem dramatické a scénické tvorby DAMU, v den derniéry inscenace Věc Makropulos (8. dubna 2010) otevřelo velice zajímavou polemiku, na niž, a to předesílám, není jasná odpověď.

Ve středu 24. března zavítal cyklus scénických čtení Listování opět na Malou scénu pražského Divadla Minor. V šest večer se listovalo dětskou knihou Ztraceni v čase Petry Braunové. O půl osmé a pro velký divácký zájem také v devět hodin přišla na řadu kniha Tomáše Sedláčka Ekonomie dobra a zla, kterou zalistoval duchovní otec cyklu herec Lukáš Hejlík z Městského divadla Brno za vydatné asistence svého kolegy Alana Novotného.

Možná nejste vděčným divákem všech těch úspěšných inscenací, kam se hrnou všichni vaši přátelé. Možná se s nimi hádáte o kvalitách toho a toho kusu. Proč je tomu tak? Možná patříte k nám, k milovníkům prázdných hledišť. Ano, je nás víc, divíte se? V této postmoderní a lidmi přecpané společnosti je přece velmi přirozené chtít být i na veřejných místech sám. Pokud nikdo nepřijde do kina, tak si promítač může film z dlouhé chvíle promítnout a odejít na kafe, nechat ho běžet v prázdném sále, bude to mít asi takový efekt jako obraz visící v zavřené galerii, tudíž žádný.

Ruské divadlo Sacramentum přijelo do Prahy s inscenací Hra, která si jako první podala ruku s novým ročníkem APOSTROFu. V programu byla uvedena jako hudební drama, ale spíše šlo o směs hudby, dramatu, tance a nevyčerpatelných emocí. Scéna byla téměř prázdná. Do ticha se vnořila postava úspěšného manažera se svým na minuty rozplánovaným životem.