Tuto neděli v NoDu do třetice všeho Nebeského

Režijní prstoklad Jana Nebeského získal po působení v Divadle Komedie, Divadle na Zábradlí (kde získal Cenu Alfréda Radoka za inscenaci roku 2004) a pražském Národním divadle naprostou svobodu spoluprací s občanským sdružením Damúza v experimentálním prostoru NoD. Mimo kamennou scénu jsou i jím vybraní herci a umělci nezkrotní a dík fyzicky bližšímu a komornějšímu publiku i mnohem koncentrovanější na práci s divákem. V tomto prostředí se tvůrcům zalíbilo a Nebeský zde připravil trojici inscenací, z nichž dvě první, Neúplný sen a NoD Quijote, zkoumají vztah umění a skutečnosti, kdy se nezdráhají inscenaci proměňovat představení od představení nejrůznějšími aktuálními narážkami a komentáři k současnému dění. Třetí inscenace pak sahá naproti tomu ke kořenům našeho lidství – prapodstatě víry v něco, co nás přesahuje – skrze Matku Terezu a náboženství k samotnému Bohu.

Nebeský triptych se uzavře již tuto neděli představením inscenace Lamento s podtitulem Z tance v prach a opět do tance. Tvůrce inspiroval dle slov aktérky Lucie Trmíkové kněz a teolog Tomáš Halík, který upozornil na nedávno uveřejněnou korespondenci Matky Terezy, v níž se přiznává k jistým pochybnostem ohledně víry. Trmíkovou zaujal zejména citát: „Úsměv je plášť, který všechno zakrývá.“ Pro naši dobu příznačným relativizováním víry a bilancováním její síly, pochybováním o jejím dosahu je protknut příběh, na nějž se inscenátoři zaměřili. Nikoli s cílem víru v Boha rozbíjet, ale prověřit. Ústředním motivem je hledající Matka Tereza. Inscenace misí nejrůznější žánry a druhy od opery přes baletní prvky k činohře, což zavání nevšedním diváckým zážitkem. Tešit se můžete už tuto neděli od 20.00 v NoDu.