Třetí ročník katedry alternativního a loutkového divadla zahájil
v DISKu svůj absolventský rok inscenací Absint z pera francouzského herce,
režiséra a dramatika Pierre-Yvese Chapalaina. Hra plná karnevalového reje,
motivů z podvědomí a nepochopitelně zapomenutých tajemství byla dosud
inscenována pouze jednou, a to ve spolupráci s pařížským Théâtre de la
Bastille a s Nouveau théâtre v Besançonu v režii samotného Chapalaina.
V DISKu se s ní překladatelsky i režijně poprala Linda Dušková a více
než jindy je v této inscenaci jasně patrné, ze které katedry DAMU
pochází.
Kdo podle názvu očekává souvislost s proslulým nápojem, bude
překvapen, protože Absint je dívka – hlavní hrdinka, do jejíhož světa
a hlavy inscenace nahlíží. Divák je postupně konfrontován s celou její
podivnou rodinou, kde žádnou z postav nemine trochu pokroucená libůstka
nebo závislost. Chapalain v bizarních souvislostech a s karnevalovou
hravostí odkrývá temná zla, která rodinu rozežírají. Vše se ale točí
hlavně kolem Absint a Absint se z toho začíná točit hlava. Kdo by se také
divil. V nastíněných lehce absurdních souvislostech a navíc v čase
karnevalu bretonský dramatik spojil všechny své tradiční motivy, takže
narazíte na krádež identity, tajemství z minulosti i motivy paměti a
svědomí.
A právě především na myšlenkové pochody našeho podvědomí navazuje
inscenace Lindy Duškové. Soustředí se na otázky, co vše je možné
podvědomě upozadit, jakými cestami se naše podvědomí ubírá a jak je
možné to zapomenuté nevědomě opět vynořit z hlubin paměti.
V souvislosti s nimi příběh samotný divákovi podává nejasně a
nejednoznačně. Jednotlivé scény jako by se vynořovaly z hladiny (voda je
jako symbol používána v průběhu celé inscenace) podvědomí a na jevišti
jsou ponechány divákovi, aby je mísil a skládal do nového tvaru. Na režii
Lindy Duškové je jasně patrné osvěžující odpoutání od fakticky
správného podání všech detailů. Mnohé z nich Dušková úplně
opomíjí, případně mlhavě naznačí, aby inscenaci propůjčila atmosféru
pohyblivosti a nejednoznačnosti.
Tento přístup v kombinaci s neustálou přítomností karnevalového reje
vytváří inscenaci plnou pohybu a skrytých významů – v podstatě
analogii toho, co prožívá sama Absint. Karnevalové veselí tentokrát
ovládá celý DISK. Před představením hraje kapela na ulici, poté se
přesouvá do baru a nakonec vás uvede přímo do sálu. Skupina masek,
muzikantů a tanečnic se z jeviště v podstatě nehne a svým vyhráváním
jako by Absint vždy strhla do víru jejích vlastních nezadržitelných
myšlenek. Jejich výstupy kombinované s obřími maskami a loutkami
dovršují fantaskní a groteskní ráz inscenace a dokazují velkou
všestrannost hereckého souboru. V některých málo případech ovšem
postrádají kontinuitu a vytvářejí dojem, že jsou dosazeny pouze na
oko – např. scéna zpěvu s liškou, která není ani obzvláště
technicky zvládnutá a diváka po chvíli znudí. Ve většině případů se
ale ono propojení daří.
Dům, ve kterém se příběh odehrává, je na scénu přenesen v podobě
jednoduchých poloprůsvitných panelů, které prostor jeviště rozdělují do
několika plánů. Scénografie úzce pracuje s nasvícením a ve spojení
s originálními kostýmy a množstvím masek doplňuje dojem fantaskního
světa Absintiny reality i myšlenek.
Herecky se nejvýrazněji prosazuje jednoznačně Pavel Blažek v roli
Eduarda. Jeho scény jsou dynamické a do detailů pohybově propracované.
Zároveň působí osobitě stylizovaným projevem, který nepostrádá
plamenné i komické okamžiky a perfektní načasování. Blažek Eduarda
ztvárňuje jako šílence, ustrašence, akrobata, jako muže s mrožím
knírem, jako neodbytnou vzpomínku z minulosti. Diváka neustále nechává na
pochybách, v jaké póze se objeví při příštím výstupu, ale
jednoznačně ho přiměje k tomu, aby se na jeho další výstup těšil.
Ani ve zbytku hereckého souboru ale nenaleznete slabší článek.
Vyrovnané herecké výkony jsou u inscenace, která na diváka působí tolika
prostředky a ze všech směrů, nutností. Výsledkem je nanejvýš kompaktní
inscenace, která skvěle a neotřele pobaví. Absint, tančící s velkou
králičí maskou na hlavě v rytmu karnevalové kapely, vás v DISKu provede
cestami podvědomí. Tvůrčí tým inscenaci trefně uvádí jako
„vykloubenou grotesku“. Grotesknosti se opravdu podařilo povolit uzdu, ale
právě tak akorát do té správné míry.
Divadlo DISK
Pierre-Yves Chapalain: Absint
Překlad: Linda Dušková
Režie: Linda Dušková
Dramaturgie: Helena Eliášová
Scéna: Silvie Gajdošíková
Kostýmy: Marianna Stránská, Helena Fričarová
Zvuk: Jitka Nebeská, Jan Veselý
Hrají: Jan Cina, Johana Schmidtmajerová, Soňa
Páleníková, Šimon Krupa, Pavel Blažek, Hedvika Řezáčová, Eliška
Křenková, Antonín Týmal, Anne-Françoise Josephová, Filip Šebšajevič,
Tilen Kozamelj
Premiéra: 4. května 2012, psáno z premiéry
Napsat komentář