Alfa samci uctili nového anti-hrdinu

Souvislost obou představení nekončí pouze s hostováním v Praze. Language of the Wall představil šest silných, sebevědomých tanečnic ve vzájemné interakci, Alpha Boys jsou jejich maskulinní verzí. Šest tanečníků, mužů, se snaží v jedné místnosti probojovat na vrchol. Snaží se zaujmout, šokovat, vyzpovídat se. Sebeúctu a stud nechali v šatně. Choreografové Guy Weizman a Roni Haver se snaží nahlížet na ústřední motiv metrosexuality skrze obecnější pojmy, jako je maskulinita a dospívání. Tanec se tak mění v exhibici mužství, kdy testosteron prohrává s estrogenem. Jednotlivé scény tvoří kontinuální taneční projev, který se ritualizuje, skrze sóla tanečníků a energické sborové výstupy. Všudypřítomná klišé zajišťují diváckou atraktivitu a teatrální bezprostřednost nastoluje náladu strip baru.

Sami autoři si vzali za svou svobodu, již prý muži objevují při osvojování ženských atributů, jako jsou vysoké podpatky či blonďatá paruka (ženská část publika nejvíc ocenila scénu s depilací voskem a demýtizaci skotského národního oblečku), což soubor, který tvoří profesně zdatní tanečníci, bez problému zvládne prodat na jevišti. Efektnost, tentokrát bez pejorativního nádechu, přitom zůstává tím nejdůležitějším prvkem, který ovlivnil jak formu, tak obsah.

Bylo zajímavé sledovat, jak v dnešním politicky korektním a genderově vyváženém světě stále dokáže skupina rozdílných mužských elementů nejen lehce získat sympatie ženské části publika, ale také precizně demonstrovat macho faktor a uvrhnout tak mužskou část do deprese.

Club Guy&Roni
Alpha Boys

Choreografie: Guy Weizman a Roni Haver
Kompozice: Elad Cohen Bonen
Hudební doprovod: Jens Bouthery
Světla: Wil Frikken
Scéna: Ascon de Nijs
Kostýmy: Slavna Martinovic

Tančí: Igor Podsiadly, Jorge Morro, Edan Gorlicki, Jonathan Ber, Camilo Chapela, Ruben Albelda Giner
Psáno z reprízy 21. října 2010 v divadle Archa v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu