Letní program uvedl na scénu Švandova divadla další Vieweghův text.
Tentokrát se jedná o novelu Biomanželka. Režie Dodo Gombára neubrala
původnímu textu nic z jeho grotesknosti, nadsázky i skryté hořkosti, a
přesto se umně vyhnula příliš přímočarému převedení na jeviště.
Biomanželka se tak i v divadle stala příjemnou podívanou, při které se
nebudete nudit.
Vieweghova novela je nejen o vztahu trochu egoistického spisovatele
Mojmíra a jeho mladé ženy Hedviky, která se zhlédla ve světě mystiky, bio
zeleniny, dětského plavání a laktačního poradenství. Komicky popisuje
střet dvou životních přístupů a rozčarování nad životem
v manželství. Obzvlášť když se poporodní poradenství feministicky
laděné duly protáhne na dlouhých šest let, je o hořce komickou podívanou
postaráno.
Gombárova inscenace pojímá příběh jako argumentační souboj, v němž
vás hrdinové přesvědčují, abyste ho nahlédli právě jejich optikou.
Mojmírův pád na Hedvičině hodnotovém žebříčku zobrazuje v několika
časových rovinách. Z nich pomalu a promyšleně skládá výsledný obraz.
Scény se vynořují ze vzpomínek a vyprávění jednotlivých postav a
hrdinové je vzájemně komentují. Herecké party tedy dávají prostor
ironickému glosování, roztržkám i komickému zoufalství. Inscenaci
vládne především Kristýna Frejová jako dula a Filip Čapka v roli
Mojmíra. Jsou pravým ztělesněním světů, které se neumí akceptovat.
Frejová skvěle zastává roli ironické komentátorky Mojmírových
vzpomínek. Jako zapálená feministka sugeruje pocit ženy jako vyšší
bytosti. Filip Čapka naopak ztělesňuje deziluzi muže, který potkává svou
ženu už pouze v holínkách a pláštěnce a začíná nabývat dojmu, že
jeho manželství je ve skutečnosti tříčlenné.
Obrovským přínosem je také groteskní rozměr a nadsázka, se kterými
Biomanželka na jevišti pracuje. Začáteční scéna s panenkami, zkoušení
role Mojmíra a Hedviky nebo skutečná „vlčí žena“, to jsou momenty, kdy
inscenace útočí sama na sebe a zároveň tak posouvá Biomanželku o další
úroveň výš. I divák, který už Vieweghovu předlohu četl, se tentokrát
ve Švandově divadle nebude nudit.
A to je snad i hlavní předností celé inscenace. Nepokouší se
o zbytečné nastavování, prodlužování nebo bezhlavé kopírování.
Rozmělňování děje do neúměrného množství scén, které Biomanželce
jako adaptaci literárního textu také hrozilo, se naštěstí pro ni
nenaplnilo. Po dvou hodinách odcházíte z divadla s dobrým pocitem, že
jste vstřebali plnohodnotný, vtipný a smysluplný příběh. Biomanželka se
nevyčerpává zabíháním do zbytečných slepých uliček, a proto vás
v rámci 120 minut (včetně přestávky) stačí pobavit, přimět k úvaze
na téma feminismus a navrch také zaujmout svým divadelním tvarem. Co víc si
od divadelního zážitku přát.
Švandovo divadlo
Michal Viewegh: Biomanželka
Scénář: Dodo Gombár
Režie: Dodo Gombár
Dramaturgie: Vladimír Fekar
Výprava: Lucie Labajová
Hrají: Filip Čapka, Petra Hřebíčková, Kristýna
Frejová, Tomáš Pavelka, Gustav Řezníček, Réka Derzsi
Premiéra: 30. června 2011 ve Švandově divadle, psáno
z reprízy 13. července 2011
Napsat komentář