Bobok jako hvězda festivalu Setkání / Encounter 2007
V březnu se uskutečnil již 17. ročník festivalu vysokých uměleckých škol Setkání / Encounter, pořádaný Janáčkovou akademií múzických umění v Brně. Výběr inscenací na mezinárodní přehlídku nebývá lehký, zvlášť když v Brně rezignují na tlumočení představení. Ovšem nejen slovem je tvořeno divadelní dílo. A právě díky této jazykové bariéře může inscenace odhalit své další jevištní kvality. To byl případ Dostojevského povídky Boboka v podání Polské národní filmové, televizní a divadelní školy z Lodže.
Dostojevský tuto humorně laděnou povídku napsal v raném období vlastního časopisu Deník spisovatele. Postava zneuznaného romanopisce a fejetonisty je zde odkázána k psaní bezduchých reklamních sloganů jako například: „Pozor! Primissima zlatový čaj z vlastních plantáží.“ Hledajíc rozptýlení se zúčastní hned patnácti pohřbů za sebou, kde si vyslechne hovor několika nedávno pohřbených umrlců, jež i s vědomím vlastní smrti záhy naváží na tupost salónní konverzace. Načež se hrdina rozhodne pojednat o tom nový fejeton, který už přece musí někde otisknout.
Studenti herectví, režijně vedeni pedagogem Grigorijem Lifanovem, rozvinuli v první polovině představení Dostojevského niternou sebeironii s humornou stylizací blíží se dávné improvizované komedii dell’arte. Vnitřně bojujícího hrdinu ztvárnili současně tři herci. Ti se objevili na jevišti postupně – tu z postele, tu zpoza paravánu. V životě naprosto neuvěřitelná absurdita fungovala na jevišti naprosto samozřejmě a s odpovídajícím humorným efektem. Následně nabízela hercům příležitost pro mnoho vděčných scének – psaní ve dvou na jeden psací stroj, společné lovení myšlenek, běhajících po pokoji, a jejich pohřbívání a nebo společná svačinka ve třech, přičemž původní hrdina zůstane bez jídla, neboť dva další mu jídlo před očima snědí. Navíc i se scénou se pracuje velice volně tak, jak to právě vyžaduje situace – při cestě na hřbitov stačí obrátit stůl, potemnit světla a zbytek představy je na divákovi. Nutno říct, že právě festivalový divák vnímal tento styl divadla povětšinou velice vděčně. Například prozrazení květináče hrobečků pro pobíhající myšlenky vzbudilo velký smích.
V druhé polovině představení odehrávající se v podsvětí pak přidali na výtvarné pestrosti a figurkovitosti v pojetí postav, kterých se tu objeví celá řada (ovšem už bez hlavního hrdiny). Celý obraz se na konci spojil v karnevalový rej doprovázený rytmickou techno muzikou. Náhle přerušený vpádem hlavního hrdiny s až úchylnou radostí z nového námětu na fejeton, který už přece musí někde otisknout.
Výsledný tvar lze považovat za inscenaci překračující rámec školní práce a je ho možné považovat za divadlo hodné profesionálů. Především jeho první polovina je fascinující ukázkou čiré divadelnosti.
Reklama
