V březnu se uskutečnil již 17. ročník festivalu vysokých uměleckých
škol Setkání / Encounter, pořádaný Janáčkovou akademií múzických
umění v Brně. Výběr inscenací na mezinárodní přehlídku nebývá
lehký, zvlášť když v Brně rezignují na tlumočení představení. Ovšem
nejen slovem je tvořeno divadelní dílo. A právě díky této jazykové
bariéře může inscenace odhalit své další jevištní kvality. To byl
případ Dostojevského povídky Boboka v podání Polské národní filmové,
televizní a divadelní školy z Lodže.
Dostojevský tuto humorně laděnou povídku napsal v raném období
vlastního časopisu Deník spisovatele. Postava zneuznaného romanopisce a
fejetonisty je zde odkázána k psaní bezduchých reklamních sloganů jako
například: „Pozor! Primissima zlatový čaj z vlastních plantáží.“
Hledajíc rozptýlení se zúčastní hned patnácti pohřbů za sebou, kde si
vyslechne hovor několika nedávno pohřbených umrlců, jež i s vědomím
vlastní smrti záhy naváží na tupost salónní konverzace. Načež se hrdina
rozhodne pojednat o tom nový fejeton, který už přece musí někde
otisknout.
Studenti herectví, režijně vedeni pedagogem Grigorijem Lifanovem,
rozvinuli v první polovině představení Dostojevského niternou sebeironii
s humornou stylizací blíží se dávné improvizované komedii dell’arte.
Vnitřně bojujícího hrdinu ztvárnili současně tři herci. Ti se objevili
na jevišti postupně – tu z postele, tu zpoza paravánu. V životě
naprosto neuvěřitelná absurdita fungovala na jevišti naprosto samozřejmě a
s odpovídajícím humorným efektem. Následně nabízela hercům
příležitost pro mnoho vděčných scének – psaní ve dvou na jeden psací
stroj, společné lovení myšlenek, běhajících po pokoji, a jejich
pohřbívání a nebo společná svačinka ve třech, přičemž původní
hrdina zůstane bez jídla, neboť dva další mu jídlo před očima snědí.
Navíc i se scénou se pracuje velice volně tak, jak to právě vyžaduje
situace – při cestě na hřbitov stačí obrátit stůl, potemnit světla a
zbytek představy je na divákovi. Nutno říct, že právě festivalový divák
vnímal tento styl divadla povětšinou velice vděčně. Například
prozrazení květináče hrobečků pro pobíhající myšlenky vzbudilo
velký smích.
V druhé polovině představení odehrávající se v podsvětí pak
přidali na výtvarné pestrosti a figurkovitosti v pojetí postav, kterých se
tu objeví celá řada (ovšem už bez hlavního hrdiny). Celý obraz se na
konci spojil v karnevalový rej doprovázený rytmickou techno muzikou. Náhle
přerušený vpádem hlavního hrdiny s až úchylnou radostí z nového
námětu na fejeton, který už přece musí někde otisknout.
Výsledný tvar lze považovat za inscenaci překračující rámec školní
práce a je ho možné považovat za divadlo hodné profesionálů. Především
jeho první polovina je fascinující ukázkou čiré divadelnosti.
Napsat komentář