Brian v Dejvickém: Když Pú potkal Stouna...
Poslední novinka končící sezóny v Dejvickém divadle svádí dohromady na jeviště dvě překvapivé postavy, hudebníka Briana Jonese a dětského hrdinu medvídka Pú. Kolem nich Miroslav Krobot rozvíjí hru plnou absurdního i naivního humoru jako metaforu drogových halucinací. Nová dejvická inscenace svým absurdně bláznivým přístupem přeci jen předčí zbytek repertoáru, a proto může být pro některé diváky obtížněji přijatelná. Pokud ovšem přistoupíte na logiku pohádkově-drogové story, budete se skvěle bavit.
Nový text Miroslava Krobota je inspirován skutečnými událostmi ze života zakládajícího člena Rolling Stones Briana Jonese, ovšem manipuluje s nimi velmi volně. Jeho výchozím bodem je zajímavý detail, totiž že Brian své poslední okamžiky prožil v domě, v němž spisovatel Milne napsal kultovní příběhy medvídka Pú. Tento moment se stal odrazovým můstkem pro svérázné ztvárnění Brianovy drogové závislosti i předčasné nevyjasněné smrti. Hlavní hrdina se pohybuje napůl v reálném světě, napůl v zajetí halucinací, kdy komunikuje s Milneovými zvířátky. Srovnání obou prostředí přináší zajímavé kontrasty i paralely.
Inscenace staví na absurdně naivní logice dětských animovaných příběhů, v níž se dialogy i situace často ubírají překvapivým směrem a končí, aniž by dosáhly cíle. Především tato skutečnost může být pro mnohé jejím problematickým bodem. Ne všichni diváci se smíří s řešeními typu: náš dům ohrožuje slon, a tak dům složíme, a až slon odejde, tak ho opět rozložíme, případně s etudou na slovo čokoláda, která je výsledkem momentální neodbytné zaujatosti pro zvuk daného slova. Na druhou stranu přesně těmito hříčkami a vnitřní samoúčelností jednání se Krobotovi podařilo věrně vystihnout svět příběhů medvídka Pú a Kryštůfka Robina. Jeho dětská samozřejmost a nekomplikovanost vytváří překvapivě trefnou paralelu úniku do tripové halucinace. Když se potom na scéně ocitají Stouni, dochází ke konfrontaci s realitou, kde všichni stále něco požadují, ale současně v mnoha chvílích sklouzávají ke stejným únikovým formám chování. Absurdita obou světů se prolíná, podobně jako Pú a Stouni v Brianově hlavě.
Uvedené pojetí inscenaci samozřejmě drží především v absurdně komické rovině. Miroslav Krobot vsadil na hravost, která tragickou skutečnost, ačkoliv ji nijak nezastírá, odsouvá do pozadí. K tomuto ladění významně přispívá také výprava, především v podobě kostýmů – Andrej Ďurík se vyřádil nejen na plyšových overalech Medvídka, Králíčka a Oslíka (se kterými jejich představitelé skvěle pracují), ale i na hippie kreacích Brianovy přítelkyně Anity a oblecích Rolling Stones. Inscenace je navíc bohatě provázena hudebně-rytmickými vsuvkami v nastudování Marka Doubravy, ve kterých soubor Dejvického divadla bohatě dokazuje svou všestrannost.
Brian předvádí plejádu vyrovnaných hereckých výkonů, jak je v Dejvickém divadle zvykem. Opět se projevuje, jak obohacující je umění pohrát si s detailem a výraz vpravit i do té nejmenší jevištní akce. Představitelé Stounů (Václav Neužil, Jiří Konvalinka a Richard Fiala) vtipně kopírují své předlohy. Samostatnou kapitolou jsou samozřejmě Brianovi tripoví přátelé – Medvídek v podání Davida Novotného, Pavel Šimčík jako Králíček a Oslík Hynka Čermáka. Především poslední jmenovaný vytváří neodolatelný obraz životem zdeprimovaného cynického plyšáka, který trefně glosuje nastalé situace.
Pro Briana není až tak důležité, zda jste, či nejste fanouškem Rolling Stones. Mnohem zásadnější roli sehraje, nakolik budete ochotni přistoupit na dětsky naivní a drogově halucinační logiku inscenace. Pokud vás toto spojení neodrazuje, pak neváhejte a zajděte se podívat, jak Pú potkal Briana.
Dejvické divadlo
Miroslav Krobot: Brian
Režie: Miroslav Krobot
Dramaturgie: Karel František Tománek
Hudba a hudební nastudování: Marek Doubrava
Výprava: Andrej Ďurík
Hrají: Jaroslav Plesl, David Novotný, Hynek Čermák,
Martin Myšička, Pavel Šimčík, Václav Neužil, Jiří Konvalinka, Richard
Fiala, Lenka Krobotová
Premiéra: 19. května 2012, psáno z představení
20. června 2012
