Dealer’s choice v Dejvickém divadle – kdo rozdává, rozhodne
Dejvické divadlo má od prosince na repertoáru novou inscenaci – hru Patricka Marbera Dealer’s choice, kterou zde nastudoval režisér Jiří Pokorný. Hra o šesti hercích a jedné pokerové partii byla u nás zatím docela neznámá. Po uvedení v Dejvickém divadle se o ní ale bude hodně mluvit. Patricka Marbera u nás spíše proslavila jeho pozdější hra Na dotek, ale i jeho prvotina je velmi dobře napsaná. Nechybí precizně vystavěné dialogy, zajímavé charaktery a hlavně pointa, která, byť je trochu logicky očekávatelná, není banální.
Sledujeme šestici chlapů z jedné londýnské restaurace, které svedly životní peripetie ke společné hře u pokerového stolu. Z tradiční každotýdenní hry se najednou stává hra o velké peníze, ovšem některým jde ještě o mnohem víc. Není to tentokrát ledajaká partie, každý z hráčů hraje pod určitým tlakem. Swenny (Hynek Čermák) nejprve hrát nechce, pak ale nakonec vsadí i poslední padesátku, kterou si zarputile nechával na horší časy. Frankie (Martin Myšička) splácí dluh z minulé hry svému šéfovi, pingl Mugsy (Václav Neužil) potřebuje peníze na nový podnik, Carl (Jaroslav Plesl) dluží Ashovi (Ivan Trojan) obrovské peníze, a ten je chce touto cestou vyhrát zpět. A ještě je tu majitel restaurace a současně Carlův otec Stephen (David Novotný), který hraje o svou otcovskou čest a úctu.
Kdo očekává napjatou hru plnou „pokerfejsů“, je na omylu. Silné emoce bují z každé věty, ba narážky.
Hra pokračuje v u nás dobře známé tradici příběhů drsných chlapů ze současné Anglie či Irska, kteří jsou v tíživé sociální a finanční situaci. Připomíná tak nejen odlehčenou hru „Do naha“, ale text má v sobě něco z Klubu rváčů, her Tracyho Leetse či Martina McDonagha a může nám připomenout i Tarantinovy Gaunery.
V inscenaci se objevují všechny typy postav. Počínaje mladým rozlítaným pinglem Mugsym, který sní o vlastním podniku v místech, kde jsou v současnosti veřejné záchodky, ale se svým snem se nezastaví před ničím a odvážně vsadí do hry vše, i to, co nemá – včetně kravaty pro štěstí. Sweeny Hynka Čermáka je holohlavý namakaný kuchař, který nejprve hrát nechce, ale pak se nechá „překecat“ a jako první na to doplatí. Hned po něm hru opouští Frankie, stylová figurka s pejzy a frajerským pohledem. Uhlazený majitel hospody Stephen je přesně tím pravým podnikatelem a šéfem celé party. K dokonalosti mu chybí jen to, aby jeho synek Carl pravidelně neprohrával všechny peníze na hracích automatech. A korunu celé téhle společnosti nasazuje tajemný a trochu strach nahánějící Ash v podání Ivana Trojana. Od prvního momentu je jasné, že bude zásadní postavou hry – a je tomu skutečně tak.
Pánská jízda pod vedením Jiřího Pokorného se rozjíždí velmi přesně. Má tu správnou míru dobře vypointovaných gagů a drobných vtipů, které třeba nejsou na první pohled postřehnutelné, ale tvoří plastičnost inscenace a divák se tak ani na vteřinu nenudí. Interesantní je v tomto ohledu zejména druhá půlka, odehrávající se téměř výhradně vsedě za pokerovým stolem. Kdo ale očekává napjatou hru plnou „pokerfejsů“, je na omylu. Silné emoce bují z každé věty, ba narážky.
Po večeru stráveném v této karetní společnosti, kde se „nehraje s kartami, ale s lidmi“, má divák podobný pocit jako u dobře komentovaného televizního přenosu z curlingu – ač na začátku netušil, která bije, na konci si připadá jako expert na danou hru.
Dealer’s choice může nabídnout dvojitý zážitek tomu, kdo se vyzná v pokerové hře, ale dost pochybuji, že speciální herní výrazy většině diváků něco řeknou. To je ale úplně jedno, podstatné totiž je, co se za hrou jako takovou skrývá a jak jednotlivé partie dopadnou – kdo prohraje a kdo vyhraje. Navíc po večeru stráveném v této karetní společnosti, kde se „nehraje s kartami, ale s lidmi“, má divák podobný pocit jako u dobře komentovaného televizního přenosu z curlingu – ač na začátku netušil, která bije, na konci si připadá jako expert na danou hru.
Hráči se navíc mezi sebou špičkují, padají ironické poznámky, které doplňují výbuchy emocí. Hrají společně, ale každý sám za sebe, každý má svou motivaci proč vyhrát, ale vzájemně se potřebují – bez hráčů se nedá hrát, bez jejich vkladů se nedá vyhrát. To je pravidlo, které zde opouští hranice pouhé pokerové hry.
Musí to být pro herce radost hrát prakticky celý měsíc před vyprodaným divadlem a ještě k tomu s jistotou, že tato situace vydrží, budou-li na repertoáru takové hry jako Dealer’s choice a budou-li je hrát takoví herci.
Dejvické divadlo, Praha
Patrick Marber: Dealer´s choice
Režie: Jan Pokorný
Překlad: Dana Hábová
Dramaturgie: Eva Suková
Scéna: Martin Chocholoušek
Kostýmy: Zuzana Bambušek Krejzková
Hudba: Michal Novinski
Hrají: David Novotný, Jaroslav Plesl, Václav Neužil,
Martin Myšička, Hynek Čermák a Ivan Trojan
Premiéra: 11. 12. 2010, psáno z reprízy:
10. 1. 2010
