Divadlo Husa na provázku s Hamletem na Divadle evropských regionů

© P. Zatloukal

Elsinorské hradby a komnaty jsou nahrazeny důvěrně sevřeným interiérem měšťanského bytu (scéna Marek Cpin), v němž se vedle tragédie dánského prince odehrávají neméně bolestná dramata jeho blízkých. Ti ze vstupního obrazu rodinného portrétu vystupují, aby pak v závěru byli umírajícím princem Hamletem tak trochu ironicky naaranžováni do obdobného obrazu mrtvých. Mezitím se však uspořádané a vypucované domácí prostředí dýchající vzpomínkou na Hamletova otce promění v apokalyptickou spoušť. Překocené židle, strhané obrazy a jejich pochroumané rámy, kusy oděvů a jiné předměty rozházené po jevišti evokují chaos a zvrácenost, které se skrývaly pod zdánlivě vyrovnanými slovy a uhlazeným zevnějškem osazenstva dvora. Nánosy hlíny, postupně vršené na scénu, umocňují dojem nepořádku a nečistoty myšlení řady postav, přičemž tento nápadný scénografický prvek pomáhá rozehrávat i mnoho symbolických akcí (např. posypávání postav při přípitku, které se tak samy částečně pohřbívají, vláčení bezpáteřného Polonia bahnem a další) nebo metaforických významů (Hamletovo strkání hlavy do písku).

© P. Zatloukal

S eliminací mocenských a politických rovin byl za použití umírněného Urbánkova překladu zcivilněn i projev herecký. V teple rodinného krbu k sobě postavy často promlouvají neherecky tichým a navenek klidným tónem. Nebyl by to však Jan Mikulášek, kdyby alespoň sem tam nesáhl k výrazné divadelní stylizaci, která je jedním z nejcharakterističtějších prvků jeho režijního jazyka. Jednotliví aktéři tak – mnohdy ovšem až příliš střihově – oscilují mezi groteskně pitvornými polohami na straně jedné a silným utlumením k téměř bezbarvě přeříkávanému textu na straně druhé. Jako by ani nevěřili některým slovům, která vypouštějí z úst, přičemž jsou čímsi puzeni, aby své výpovědi nadsazeným podáním depatetizovali nebo parodovali. V případě Hamleta (Jiří Vyorálek) jsou duševní kotrmelce jaksi tradičně předpokládané; podobné náznaky psychické rozkolísanosti u Claudia (Pavel Zatloukal) a Gertrudy (Ivana Hloužková) poněkud posouvají úvahy o jejich lstivé vypočítavosti.

© Viktor Kronbauer

Jiří Vyorálek předkládá Hamleta poněkud klackovitého, zpočátku suverénně vystupujícího s pevným nekompromisním hlasem. V průběhu hry svou roli rozmanitě modeluje, Hamlet zjevně začíná přemýšlet – jeho hlas se čím dál častěji chvěje, gesta již nejsou konzistentní, a jeho sebedůvěra je záhy nečekaně vratká. Zatloukalův Claudius k princi cítí spíše osobní odpor, než že by se obával jeho státně-mocenských ambicí. Prospěchářsky přelétavý Polonius Vladimíra Hausera se zdá být příbuzensky spjat spíše s nízkými patolízaly Rosenkrantzem a Guildensternem (Michal Dalecký, Jiří Hajdyla) než s hrdým Laertem (Robert Mikluš). Anežka Kubátová jako Ofélie vyniká především v pasážích pomatenosti a zlomenosti (a při četných tvrdých pádech udivuje tato zjevem křehká herečka svou fyzickou zdatností).

Z prostředí nenormální rodiny Addamsových, jak je Hamletovo okolí prezentováno v jednom z komických výstupů, si zachovává tvář a čest jen Hamletův přítel Horatio (Tomáš Sýkora). Pouze on si neumaže ruce všudypřítomným marazmem a vzhledem k vyškrtnutí postavy krále Fortinbrase jako jediný křesá v nešťastném příběhu jiskřičku naděje.

Mikuláškovo pojetí Hamleta je pojetím odvážným. Režisérovo osobité vidění se bezmyšlenkovitě nesklání před Shakespearem, a už vůbec ne před dominujícím inscenačním územ. Mikulášek si hledá – a nutno zdůraznit že i nápaditě nachází – vlastní cestu k současnému dekódování složitého textu. Nezdráhá se klasickou tragédii zcizovat šlágry Karla Gotta, plyšovými delfíny, bublifuky či třeba zmíněnou paralelou s Addams Family. Lze však zřetelně cítit, že k zmíněným kacířským výstřelkům se neuchyluje prvoplánově v pochybné touze po originalitě, ale veden svou vizí je v rámci celku používá odůvodněně a důsledně.

© Viktor Kronbauer

Divadlo Husa na provázku, Brno
William Shakespeare – Hamlet

Překlad: Zdeněk Urbánek
Režie, hudba, výběr hudby: Jan Mikulášek
Scéna, kostýmy: Marek Cpin
Dramaturgie: Barbara Vrbová
Hrají: J. Vyorálek, A. Kubátová, P. Zatloukal, I. Hloužková, V. Hauser, R. Mikluš, T. Sýkora, M. Dalecký, J. Hajdyla, A. Buršová, M. Bumbálek, A. kubátová
Premiéra: 17. 1. 2009
Psáno z provedení 25. 6. 2009 v rámci festivalu Divadlo evropských regionů v HK