Pohled koňských očí má své osobité kouzlo. Na citlivého mladíka Alana působí až příliš silně, démonicky. Vytvoří si boha koní – Equua. Ale každá modla padne. Hrdina hry Petera Schaffera prodavač elektrických spotřebičů Alan Strang vyškrábal hákem na kopyta oči šesti koním. Psychiatr začíná vyšetřovat.
Po deseti letech od inscenace Amadea se divák Městského divadla Brno dočkal uvedení další Schafferovy hry Equus. Tentokrát se britský autor inspiroval skutečnými událostmi z anglického Suffolku.
Vedle tragického příběhu dospívajícího chlapce, narušeného přísnou výchovou i vlastními sugescemi, staví postavu přepracovaného a vnitřně vyhořelého psychologa. Schafferův poněkud upovídaný text je umně prošpikován aluzemi na antické Řecko, postavy jsou vykresleny zručně, ale poněkud schematicky.
Hlavní pozornost se soustředí na vyhrocený vztah uzavřeného Alana a psychiatra Martina Dysarta. Především v doktorově postavě zřetelně vystupuje téma stavu člověka bez smyslu bytí. Slabinou textu zůstává přílišná mravoličnost. Dojemný příběh promíšený s výchovným pokáráním o vzájemném odcizení rodičů a dětí nepřesahuje žánr konverzační hry se zajímavým námětem na začátku, překvapením uprostřed a výslužkou životních pravd na konci.
Inscenace Zdeňka Černína vycházející z překladu Iva T. Havlů odráží zmíněná pro a proti. Režie nevytváří příliš objevné mizanscény a ponechává herce v mantinelech „provozního“ psychologického herectví. Promluvy často upadají do pustých konverzací nemotorně vysvětlujících okolnosti děje (především rozhovory Dysarta a soudkyně Salomonové). Černín inscenaci ponechává schéma kriminálky, také scénograf Jan Dušek obléká postavy do baloňáků a klobouků ve stylu film noir. Zločinec i zločin je znám a divák sleduje souboj povah vyšetřujícího a vyšetřovaného. Dysartovy monology vyplňují Duškův strohý „klinický“ prostor mříží či tmavých kachliček, zatímco odhalované okolnosti případu jsou „přiváženy“ točnou v pozadí.
Viktor Skála v roli Dysarta opět dokazuje své intonační mistrovství i schopnost plně obsáhnout psychiku váhavých intelektuálů. V talentovaném představiteli Alana Stranga Vojtěchu Blahutovi pak nachází suverénního spoluhráče. Blahuta nechápe svou postavu jako psychopata a devianta, ale jako zranitelné dítě dospívající v muže s traumatickými zážitky. Svou postavu nelituje, naopak oporu nachází v oprávněné drzosti a zlosti.
Městskému divadlu nelze vyčítat volbu repertoáru – pro své publikum očekávající zábavu i ponaučení vybralo vhodný text. Mezery lze hledat spíše v estetické hodnotě inscenace a příliš bezproblémovém podání zaručených „životních pravd“.
Městské divadlo Brno, Činoherní scéna – Peter Schaffer: Equus.
Překlad: Ivo T. Havlů.
Režie: Zdeněk Černín
Dramaturg: Jiří Záviš
Výprava: Jan Dušek
Hudba: David Rotter.
Premiéra 16. 2. 2008.
Napsat komentář