Indián do Curychu
V listopadu loňského roku měla světovou premiéru hra Arnošta Goldflama Doma u Hitlerů aneb Povídky z Hitlerovic kuchyně. Inscenace je součástí projektu HaDivadla Proměny 20. století, který ukazuje zásadní okamžiky v dějinách této doby. Groteskní poloha tohoto kousku a její provedení naznačuje, že tvůrcům jde o černohumorný pohled a zcela osobité, divadelní uchopení abstraktních témat.
Druhou částí projektu je autorská inscenace Indián v ohrožení (Nová teorie vesmíru). Jak je typické pro jejího režiséra Jiřího Havelku, kterého ne náhodou nejčastěji najdeme v Ypsilonce, inscenace nevychází z dramatu, ale z námětu. Místo interpretace textu, inscenační historie a různých aktualizačních fíglů se Indián vyznačuje přímočarostí a jistou dávkou přiznané divadelní naivnosti.
Představení má dvě poloviny, z nichž v jedné jsou diváci podrobeni jakési školní přednášce o teorii relativity. V druhé části se odehrává jakési monodrama, které tuto teorii ilustruje. Přednáška zajišťuje dobrý kontakt s diváky, i když nejistota herců v tom, co sami vykládají, je chvílemi silnější než gesta sebeshazování. I když právě díky těmto gestům divák vzácně necítí nadřazenost tvůrců. Mnohem působivější a pro herce viditelně příjemnější je minidrama zasazené do počátku 20. století, tedy do doby vydání zásadních Einsteinových prací. V duchu teorie relativity, jejího pojetí nesouvislého času a chaotického prostoru, se odehrává drama několika postav na cestě vlakem do města vědcova studia Curychu. Díky této souvislosti lze těžko očekávat kauzální děj a motivované jednání. Spíše vyjadřuje principy myšlení a možnosti poznání, na které je člověk odkázán.
A protože stále unikající časoprostor je stejně hrozivý jako iracionalita a složitá strukturovanost lidské mysli, inscenace má příznačně temnou atmosféru. Stejné einsteinovské paruky všech postav, v tlumeném světle připomínající chorobnost a nebezpečné šílenství, nesmyslně ukazující hodiny a rázné nástupy herců jako by naznačovaly depresi z nemožné orientace a zmatku.
Přiznaná jednoduchost formy pomocí komiky, která nepředstírá divadelní vyumělkovanost, a režijní nápad jsou klady inscenace. Škoda, že tím musím uznat chytré alibi tvůrců pro použití leckdy až naivních prostředků, založených na porušení divadelní iluze. S tím souvisí i humor, který není pevně srostlý s tématem a spíše nahodile vyplývá ze situace. Vtípky se tak mnohdy stávají úlitbou divákům, jíž se vážnost tématu odlehčuje za každou cenu.
HaDivadlo – Jiří Havelka a HaDi: Indián v ohrožení (nová teorie vesmíru).
Režie: Jiří Havelka
Scéna: Vladimír Dáda Němeček
Kostýmy: Jana Smetanová
Hudba: Dominik Renč
Premiéra 9. 1. 2008
Psáno z reprízy 11. 1. 2008
Reklama
Dřevěné podlahy: velký výběr podlah, rychlé dodání vč. pokládky
Potřebujete garážová vrata na míru? Dodávky a montáž levně od nás
Kalkulačka, povinné ručení srovnání sazeb povinného ručení.
Řecké ostrovy a pevnina s CK travel 2002, odlety z Brna a Ostravy
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
Dobry den, ja bych jen jako autor teto inscenace-aniz bych byl nejak podrazden-chtel vedet od autora recenze, kde je v inscenaci nejaka komika, ktera neni spojena s tematem teorie relativity a „nahodile vyplyva ze situace“? – myslim, ze zrovna na samoucelnost humoru jsme tady byli pomerne prisni, a veskera komika tak vznika z rozkladu puvodne realisticky vyhlizejicich situaci, a to rozkladu ve smyslu relativity. Navic jsem plne presvedcen, ze postupne smichavani vice divadelnich iluzi najednou nepostrada racionalnost, naopak ma prisny rad a logiku, ovsem vymknutou z nasich kazdodennich – tedy newtonovskych pojmu o prostoru a casu. a jeste k te „priznane jednoduchosti“ – ona jednoduchost ma prece jasny zaklad – vse se vytvari jen pomoci zakladnich a pravekych prvku divadelni iluze – tedy praktikablu a paravanu, ale ne kvuli komice, ale kvuli tomu, aby na ukor sceny vyznelo tema – tedy prave teorie relativity – neboli – v nasem pripade – moznosti divadelniho casoprostoru.
jen dotaz
Cim vice zde ctu kritiky na jednotlive inscenace, tim vetsi mam podezreni, ze to nejsou ani z daleka kritiky…to je nejaka analyza? To je nejaka snaha o pojmenovani? To je obycejny popis, souhrn cele herecke prace v jedne vete je opravdu lajdacke. A kde je nejaka sanha pojmenovat dramaturgii nebo rezii? Ja bych se jak autor inscenace nasrala – protoze kritiky, co tady zverejnujete, jsou na nizoucke urovni.
Zkouška bdělosti cenzorů
Vzhledem k pokročilému stádiu grafomanství autorky „recenze“ bych rád vyzkoušel funkčnost cenzorských mechanismů, které se postarají o smazání osobních útoků. Tak tedy: Ty pi*ko malá hloupá! Nepiš už více! Sic tě stihne trest, zavřou se ti plíce a pak malé to kůzle utopí tě v mlíce!
To je debil
Brácha, ty mamrde, co nám děláš vostudu! že tam na tebe nehoru vletim, ustřihnu ti kabely i kabel!!!
Ahoj Edito
Ahoj Edito, víš z kluků si nic nedělej. Oni kdyby tě dostali teď do ruky, tak bys snad poopravila, v tuto chvíli asi ne příliš lichotivou, představu o jejich způsobech. Jsou to kanci. Překroč jejich mrzká torza těl, která se plazí u tvých krásných nohou. Jsem s tebou…
Také přeji dobrý den. Uznávám, že situační komika je v téhle inscenaci opodstatněnější a účelnější než například v některých komických žánrech, kde se často prosazování pouze tohodle prvku stává příčinou úpadku daného žánru (například když satira méně kritizuje, pouze se vysmívá) Ve vaší inscenaci mě zmátla její podoba … (prostě vtip mi nepřišel vtipný, i když vtip se dá těžko objektivně hodnotit. Přesto mě napadá dotaz, proč jedna ze ženských postav pořád pokládá kufr nahoru na polici tak, že jí pokaždý spadne? Ona předtím jela ve vlaku na jiném místě? Toho jsem si nevšimla. Ačkoliv jiné situace spojitost naznačovaly!). Jinak, pokud tu odhalování divadelní iluze není pro komiku, tak proč se diváci v těhle místech smáli? Co se týče dalšího důvodu jednoduchosti scény, tedy divadlo o divadle, to je právě to „chytré alibi“, které musím přijmout. Odhalení iluze jako způsob sebereflexe divadla je jasný. PS: Jméno autora recenze je pseudonym.
Gratuluji režisérovi i hercům ke skvělému představení. Tato forma je (sice) divácky vděčná a proto se některý přeintelektualizovanější (brrr) divák může divit, proč se ostatní kolem smějí. Představení pro mě plně vystihuje pojem divadlo. A nenudí ani minutu.
