Každodennosti divadelně-výtvarné skupiny ECRU

Divadelně-výtvarný a multimediální projekt se zabývá tématem každodenních úkonů, rituálů a stereotypů. Mytí zubů. Vaření kávy. Čekání na autobus do práce. Večerní televize. Sex… Tato celodenní mozaika zdánlivě nepodstatných maličkostí nás všechny spojuje a ukázala se také být nosným a neotřelým námětem pro řadu zábavných divadelních situací.

Divák je do sálu uveden trochu podivným chlapíkem v ošuntělém sáčku, který zprvu zastává roli konferenciéra – nabízí divákům kávu, předvádí jim scénografii a vtipně s nimi komunikuje (kvůli mezinárodnímu publiku Malé inventury dokonce v minimalistické angličtině). Posléze se jeho poloha mění. Převléká se do tepláků s kožešinovým lampasem, představuje divákům svou společnici Bertu (opelichaná kůže lasice) a stává se hybatelem a zároveň pozorovatelem děje, jakýmsi našeptávačem. Role této zábavně-surreálné bytosti se neodolatelným způsobem zhostil Petr Reif. Během večera se pro svůj nejistý, roztomile nervózní projev stává miláčkem publika, vzápětí nás však přimrazí k sedadlům svou zákeřností a jedovatostí (jeho jednání značně připomíná právě lasičku – vychytralou malou šelmičku).

Postavy z našeho reálného všedního světa tvoří mladý pár (Svatava Milková a Václav Jelínek). Tito dva lidé představují jakýsi extrakt z našich obyčejných životů. Ve svém novém bytě – domku, scénograficky pojatém lešenovou konstrukcí o dvou patrech, řeší umístění nábytku, položení koberce, rozmístění drobností, posléze chod domácnosti. Pod vlivem našeptávání Reifa, jakéhosi boha stereotypu, se čím dál tím více stupňuje absurdní koloběh drobných rituálů a ze života mladého páru se vytrácí smysl. Párek však najde sílu vytrhnout se z kola stereotypů a objevuje novou dimenzi ve druhém patře konstrukce, kde začíná znovu, nezatížen každodennostmi. Představení tedy vrcholí očisťujícím, značně abstraktním tancem milenců ve výšce. Našeptávač, který jejich vztah málem rozbořil, zůstává sám v prvním patře a vyznění se tak zdá být šťastné. Avšak zůstává zde i možnost, že stereotypy partnery opět dostihnou a možná se za nimi do vyššího patra později nastěhuje i zákeřný Reif-Našeptávač.

Během večera mají diváci možnost spatřit neobvykle vydařenou symbiózu různých divadelních a výtvarných prvků. Výrazná výtvarná stylizace je tvořena zcela přirozeným propojením scénografie a kostýmů s videoprojekcemi a light designem. Režie se velmi těsně snoubí s choreografií (zvláště při pohybových akcích Milkové a Jelínka, které vycházejí z běžných úkonů a důkladně je rozvíjejí směrem k absurditě). Nechybí však ryze činoherní chvilky ani místa pro volnou improvizaci. Každodennosti se tedy stávají zárukou neotřelého divadelního zážitku. Můžeme se jen těšit, s jakým novým konceptem se ECRU představí příště.

Divadelně – výtvarná skupina ECRU
Každodennosti

Režie: Štěpán Pácl
Koncept: Ecru, Štěpán Pácl
Scénografie: Magdalena Prousková
Videoprojekce: Bára Stejskalová
Light design: Matouš Růžička
Zvuk: Šimon Janíček
Pohybová spolupráce:Lucia Kašiarová
Produkce: Bára Stejskalová
Pořadatel: studio DAMÚZA o.s.
Hrají: Svatava Milková, Petr Reif, Václav Jelínek

Premiéra 17. října 2008 v Divadle Alfréd ve dvoře, psáno z reprízy 27. února 2009