Divadlo v Dlouhé odvážným dramaturgickým tahem přivedlo na své
jeviště inscenaci současného britského dramatika Dennise Kellyho Láska a
peníze. Text z roku 2006 se kriticky zaměřuje na fenomény dnešní doby.
Svou kontroverzní povahou a nestandardní strukturou není jednoduše
inscenovatelným ani otevřeným každému divákovi. Tím více si Divadlo
v Dlouhé zaslouží uznání za jeho úspěšné uvedení.
Hra Dennise Kellyho útočí na náš svět ze všech stran. Jeho hrdinové
jsou lidé toužící po uspokojení – emočním, materiálním, jakémkoliv.
Na své cestě k němu se ovšem propadají stále hlouběji do bahna
závislostí a úchylek. Dennis Kelly pojednal téma ničivých materiálních
obsesí komercializované společnosti. Otevřel živou ránu a nebojí se ji
nejen prohlubovat, ale dokonce sypat do ní sůl. Dovádí jednání svých
hrdinů do vulgární a brutální krajnosti, ovšem nikoliv samoúčelné, jako
tomu v mnoha případech bývá. Pro některého diváka může být
samozřejmě tento přístup limitující, ovšem je zřejmé, že mrazivá
působivost hry by bez otevřené, nejen slovní vulgarity ubývala přímou
úměrou.
Kelly příběh hry divákovi představuje od konce. Jednotlivé scény se
tak postupně prolínají, volně na sebe navazují a pozvolna vytvářejí
mozaiku, v níž poznáváme vztah Jess a Davida – jeho hrůzný konec,
ponižující střed i bláhově krásný začátek. Jess prostě nemůže
přestat nakupovat. Ne pro radost z vršení věcí, ale pro opojení ze
samotného nakupování. Materiální obsese nakonec přemůže nejen ji, ale
jiným způsobem i Davida, a dokonce i žal jejích rodičů. Kromě nich se
na jevišti vystřídají také další postavy, které jsou nenávratně
poznamenány nejen penězi, ale právě i láskou – ponižující
i ponížená podnikatelka Val, její úlisný podřízený Paul, obchodnice
Sandrine a další.
Režisér Jan Mikulášek spolu se scénografem Markem Cpinem zvolili velmi
strohou inscenační cestu, která podtrhuje syrové vyznění textu. Emoce a
úchylky se zde neukrývají v temných koutech. Naopak, vše je řečeno na
rovinu. V neformálním úvodu jsou diváci seznámeni s finančními náklady
scény, kterou tvoří řada na sebe navršených židlí a na nich křivě
posazená LCD obrazovka. Zadní stěnu pokrývá defilé ozářených
velkoformátových fotografií herců, které se v polovině představení
obrátí a stranu sexy úsměvů nahradí výrazy naplněné zoufalstvím.
Režie zároveň nabízí množství zcizujících momentů. Mikulášek během
inscenace chytře využívá mikrofony, které projev herců odosobňují a
materializují, voyeurské natáčení na kameru a promítání na televizní
obrazovku jako příměr k nejnechutnější reality show. Je příjemné, že
se inscenační tým nebál sáhnout po moderních prostředcích, které dobře
ilustrují i samotnou hru.
Do tohoto kontextu zapadají i výkony herců, kteří oscilují mezi
rovinou syrového zoufalství a „cool“ maskou vystavenou na odiv okolí.
Nejmrazivěji v tomto ohledu působí výkon Marie Turkové a Jana Vondráčka
ve scéně, kdy rodiče Jess boří megalomanský hřbitovní pomník.
Zpočátku ostýchavý a spořádaný pár se před očima diváků proměňuje
a nechává se ovládnout závistí a nezvladatelnou zuřivostí. Zoufalství,
které scénu završuje, není jen zoufalstvím nad ztrátou
milované dcery.
Láska a peníze nejsou tradiční součástí repertoáru Divadla
v Dlouhé. Tím více je příjemné v tomto prostoru potkat tak palčivé a
aktuální otázky. Kelly se ptá, zda jsme ještě schopni zastavit svou
materiální horečku nebo jestli už nás nákupní infekce zcela zaplavila a
ochromila naše schopnosti racionálního přemýšlení natolik, že
nedokážeme vzdorovat pokušení. Zároveň se ovšem nebojí říct ani to,
že láska není samospasitelná, což je neméně osvěžující a závažné
konstatování.
Divadlo v Dlouhé
Dennis Kelly: Láska a peníze
Překlad: Lucie Kolouchová
Režie: Jan Mikulášek
Dramaturgie: Štěpán Otčenášek
Výprava: Marek Cpin
Hudba: Jan Mikulášek
Hrají: H. Dvořáková, M. Hanuš, M. König, J. Meduna, K.
Sedláčková-Oltová, M. Turková, J. Vondráček, M. Zimová
Premiéra: 16. listopadu 2011, psáno z reprízy
2. prosince 2011
Napsat komentář