Láska a peníze odhalují špinavý svět v Dlouhé

Hra Dennise Kellyho útočí na náš svět ze všech stran. Jeho hrdinové jsou lidé toužící po uspokojení – emočním, materiálním, jakémkoliv. Na své cestě k němu se ovšem propadají stále hlouběji do bahna závislostí a úchylek. Dennis Kelly pojednal téma ničivých materiálních obsesí komercializované společnosti. Otevřel živou ránu a nebojí se ji nejen prohlubovat, ale dokonce sypat do ní sůl. Dovádí jednání svých hrdinů do vulgární a brutální krajnosti, ovšem nikoliv samoúčelné, jako tomu v mnoha případech bývá. Pro některého diváka může být samozřejmě tento přístup limitující, ovšem je zřejmé, že mrazivá působivost hry by bez otevřené, nejen slovní vulgarity ubývala přímou úměrou.

Kelly příběh hry divákovi představuje od konce. Jednotlivé scény se tak postupně prolínají, volně na sebe navazují a pozvolna vytvářejí mozaiku, v níž poznáváme vztah Jess a Davida – jeho hrůzný konec, ponižující střed i bláhově krásný začátek. Jess prostě nemůže přestat nakupovat. Ne pro radost z vršení věcí, ale pro opojení ze samotného nakupování. Materiální obsese nakonec přemůže nejen ji, ale jiným způsobem i Davida, a dokonce i žal jejích rodičů. Kromě nich se na jevišti vystřídají také další postavy, které jsou nenávratně poznamenány nejen penězi, ale právě i láskou – ponižující i ponížená podnikatelka Val, její úlisný podřízený Paul, obchodnice Sandrine a další.

Režisér Jan Mikulášek spolu se scénografem Markem Cpinem zvolili velmi strohou inscenační cestu, která podtrhuje syrové vyznění textu. Emoce a úchylky se zde neukrývají v temných koutech. Naopak, vše je řečeno na rovinu. V neformálním úvodu jsou diváci seznámeni s finančními náklady scény, kterou tvoří řada na sebe navršených židlí a na nich křivě posazená LCD obrazovka. Zadní stěnu pokrývá defilé ozářených velkoformátových fotografií herců, které se v polovině představení obrátí a stranu sexy úsměvů nahradí výrazy naplněné zoufalstvím. Režie zároveň nabízí množství zcizujících momentů. Mikulášek během inscenace chytře využívá mikrofony, které projev herců odosobňují a materializují, voyeurské natáčení na kameru a promítání na televizní obrazovku jako příměr k nejnechutnější reality show. Je příjemné, že se inscenační tým nebál sáhnout po moderních prostředcích, které dobře ilustrují i samotnou hru.

Do tohoto kontextu zapadají i výkony herců, kteří oscilují mezi rovinou syrového zoufalství a „cool“ maskou vystavenou na odiv okolí. Nejmrazivěji v tomto ohledu působí výkon Marie Turkové a Jana Vondráčka ve scéně, kdy rodiče Jess boří megalomanský hřbitovní pomník. Zpočátku ostýchavý a spořádaný pár se před očima diváků proměňuje a nechává se ovládnout závistí a nezvladatelnou zuřivostí. Zoufalství, které scénu završuje, není jen zoufalstvím nad ztrátou milované dcery.

Láska a peníze nejsou tradiční součástí repertoáru Divadla v Dlouhé. Tím více je příjemné v tomto prostoru potkat tak palčivé a aktuální otázky. Kelly se ptá, zda jsme ještě schopni zastavit svou materiální horečku nebo jestli už nás nákupní infekce zcela zaplavila a ochromila naše schopnosti racionálního přemýšlení natolik, že nedokážeme vzdorovat pokušení. Zároveň se ovšem nebojí říct ani to, že láska není samospasitelná, což je neméně osvěžující a závažné konstatování.

Divadlo v Dlouhé
Dennis Kelly: Láska a peníze

Překlad: Lucie Kolouchová
Režie: Jan Mikulášek
Dramaturgie: Štěpán Otčenášek
Výprava: Marek Cpin
Hudba: Jan Mikulášek

Hrají: H. Dvořáková, M. Hanuš, M. König, J. Meduna, K. Sedláčková-Oltová, M. Turková, J. Vondráček, M. Zimová
Premiéra: 16. listopadu 2011, psáno z reprízy 2. prosince 2011