Letní Sklenice vody pobaví, ale osvěžení nepřináší

Sklenice vody je nejznámější hrou velmi plodného francouzského dramatika a libretisty první poloviny 19. století. Text předkládá tradiční scénář, v němž je zdánlivě nevýznamná situace příčinou řady nečekaných zvratů, vtipných dialogů a velkých důsledků. Sklenice vody, odehrávající se na královském dvoře, rozvíjí dějovou linku na dvou úrovních. V té první se jedná o příběh mladé lásky ohrožené intrikami, ve druhé potom o politické úskoky a pletichaření.

Právě tento motiv, vhodně uchopený, by mohl textu přinést kýženou aktualizaci. Ladění inscenace režiséra Petra Novotného ovšem, soudě dle výsledku, ovlivnila spíše skutečnost, že vznikla výhradně pro letní scénu a v tradičních prostorách Ungeltu uváděna nebude. Snaha o letní odpočinkovou zábavu ovšem zbytečně zmařila potenciál, který text pro současnost přinášel. Boj o moc režie zasadila do kontextu lehkovážného vtipkování, v němž jde vždy až příliš prvoplánově o to, aby se divák pobavil. Dravost a zlomyslnost, které mohly být v případě některých postav akcentovány, byly nahrazeny bonvivánskými maskami, které svou smířlivostí směřují spíš než ke společenské a politické satiře k bezelstnosti dětské pohádky. Novotný k textu přistoupil se zručností a inscenace především ve druhé části plyne v příjemně svižném tempu. Po celou dobu je ovšem provázena dojmem, že postrádá jakýkoliv inovativní režijní přístup.

Pozornost si tak drží především herecké výkony ústřední trojice postav. Hédonický hrabě Petra Štěpánka a lstivá vévodkyně Zlaty Adamovské by v odvážnějším režijním pojetí byli velmi působivou, ideálně obsazenou dvojicí. Omezený manévrovací prostor nijak nesnížil jejich výkony, ale ubral na zajímavosti samotným charakterům. Většinu osvěžujícího vtipu potom do inscenace přináší Chantal Poullain. Adamovské, Štěpánkovi i Poullain se sice podařilo vtisknout svým postavám maximum výrazu, ale na prolomení celkového dojmu inscenace to nestačilo.

Dvojice jejich mladších kolegů – Filip Tomsa a Jana Malá – se potom bohužel více než uvedené trio ocitla ve vleku režijního záměru. Naivita a přehnaná gesta poručíka a slečny Abigail snad mají odkazovat k původnímu vaudevillu, ale pro současného diváka jsou bez jakékoliv zajímavosti a kouzla.

Bylo by ovšem nespravedlivé vytvořit dojem, že Sklenice vody na hradčanském Novém Světě je špatnou inscenací. Jejím problémem je především to, že se nepokusila nabídnuté téma zpracovat do hloubky a naopak se sklouzla na vlně příliš snadné zábavy. Na druhou stranu ovšem staví na dobře řemeslně odvedené režijní i herecké práci, a pokud zatoužíte po nekomplikované zábavě, večer se Sklenicí vody si náramně užijete. Pokud ovšem budete hledat inovativní nástavbu klasického textu, Sklenice vody na vás pod nálepkou zábavy pravděpodobně zapůsobí zbytečně prázdně.

Letní scéna Divadla Ungelt
Eugene Scribe: Sklenice vody

Překlad: Eva Bezděková
Úprava: Věra Mašková
Režie: Petr Novotný
Scéna a kostýmy: Alena Schäferová

Hrají: Zlata Adamovská, Petr Štěpánek, Chantal Poullain, Filip Tomsa, Jana Malá
Premiéra: 24. června 2012, psáno z představení 9. července 2012