Letní zahrádka aneb Pojďme jim dát přes držku

Drama, které přináší zprvu běžné setkání dvou přátel ze studií po letech na letní zahrádce nóbl restaurace, se postupně jeví být komplikovaně vykonstruovanou hrou bez jasného záměru. Propletené osudy a vršící se nejasné motivy postav přináší nová a nevysvětlitelná fakta. Obyčejní lidé se postupně začínají jevit jako pokrytci. Navíc prvky absurdna posiluje neustále se měnící se osazenstvo podniku, které svou „exotičností“ podtrhuje atmosféru zvrhlosti. To, čím autor před lety vyjádřil frustraci z dobového režimu, v aktualizované podobě platí dodnes. Manipulace lidí, sledování a ztráta soukromí, prožívání sexuality jako jediný únik z reality není třeba před dnešním divákem dlouze obhajovat. Ale zatímco dříve hra vyjadřovala skutečnost, z které není úniku, dnes je to odcizená skutečnost, do níž nemůže vstoupit.

Aktualizace působí nenásilně možná právě proto, že jí není tolik potřeba. Umakartové stolky nahradily plastové, slunečníky s logem oblíbené značky, jak je dneska zhusta k vidění (anebo parodie na produkt placement?) a rasta copánky jako znak tehdejších mániček se tolik neliší od toho, co znamenaly před lety. Co je více originální na této inscenaci, je spojení prvků pouličního a alternativního divadla s typem dramatiky, který se většinou hraje na jevištích kamenných divadel.

Prvky absurdity jako podivně zavěšený telefon nad stolkem, nefunkční vysavač, který přesto vysává, láhve piva, z kterých nic neteče, a postavy, které pijí z prázdných sklenic, nesmyslné opakování stejných písniček. Dá se říci, že atmosféra je místy téměř snově a chladně surrealistická. Často se používají zvukové nahrávky zcizující dojem reality. Výprava a infantilně přezdobené šaty zpívající kuchařky připomínají bakelitový domeček pro panenky. Celková nesourodost výtvarného pojetí má však daleko k promyšlenému eklektismu.

Míšení snových motivů s parodií pornografických časopisů a „šlágrů“ všemi oblíbené Helenky Vondráčkové může být dovolené právě v pouličním divadle. Pro takové divadlo je typická výprava z toho, co dům dal, a jednoduchá jevištní řešení. Zdá se, jako by z nedostatku vyrostl nápad. Ačkoliv divák může mít chvílemi pocit, že právě této nevýhody-výhody je zneužito místo zcela původního řešení. A občas se může dostavit podezření, že některé motivy už viděl i v jiných představeních. Přesto je tento „rozdováděný“ přístup u takového divadla logický. Jeviště, které volně pomocí rozestavěných stolků přechází v hlediště, a komorní, spontánní ráz takového představení navazují bezprostřední kontakt s diváky. Tohle divadlo je hlavně o důvěrném setkání, kde herci jsou spíš jako naši sousedé a strejdové, kteří si pro nás „něco přichystali“, než o novém uměleckém přístupu.

překlad: Ladislav Cetkovský
světová premiéra 30.1.2008, Krytové divadlo Orfeus
režie a výprava: Radim Vašinka