Mikulášovy patálie – zábava pro děti, sentimentální vzpomínka pro dospělé

Divadlo v Celetné se rozhodlo rozšířit pole své působnosti a věnovat nedělní představení Kašparu především dětem. Malí diváci mohou od poloviny ledna chodit na světovou premiéru generacemi oblíbených Mikulášových patálií. Že to byl krok dramaturgicky úspěšný, dosvědčují nejen představení vyprodaná na dlouho dopředu, ale především smějící se děti odcházející z divadla se slovy: „Škoda, že už to skončilo.“
Francouzská knižní předloha Le Petit Nicolas, jejímž autorem je René Goscinny, zažívá v posledních letech obrodu. U nás k ní přispělo vydání několika nových příběhů, celosvětově potom film Laurenta Tirarda, který se na plátnech kin objevil v roce 2009. Mikulášovy patálie ale samozřejmě nejsou lákadlem pouze pro dnešní školáky. Jeho knižní dobrodružství, poprvé u nás vydávaná v 80. letech, vstoupila do života už několika generací. Uličnický, ale ve skutečnosti poctivý Mikuláš, jedlík Vendelín, šprt Celestýn, rváč Albín, vejtaha Augustýn a potížista Kryšpín tak mohou být dětskou zábavou i sentimentální vzpomínkou pro dospělé.

Trefou do černého je pro Kašparova Mikuláše scénografie Pavla Kodedy a hudba Dana Fikejze. Kulisy si vystačí s několika školními lavicemi a nápaditým systémem ilustrací, které se obrací jako listy v knize. Tato koncepce citlivě a uceleně navazuje na jednoduché původní ilustrace karikaturisty Jeana-Jacquesa Sempého. Mikuláše znalý divák je tedy hned v obraze a velkým plusem je i to, že změna scény je možná během několika vteřin, takže ani děti nemají prostor pro ztrátu pozornosti. V případech, kdy jsou kulisy originálně a s vtipem využity také režijně, jako je tomu např. v koupelnové scéně, se jedná o nejsilnější okamžiky celé inscenace a nesmějí se pouze děti. Hudební motiv zřetelně odkazuje k Francii 50. let a výrazně tak napomáhá vytvořit vlídnou atmosféru celé inscenace.
Přesto mohou Mikulášovy patálie na dospělého diváka působit v některých okamžicích rozpačitě. Inscenace je složena z několika příběhů, kterým ovšem chybí spojující dějová linka. Červená nit, která by se nenápadně táhla jednotlivými epizodami a dala by jim tak ještě další rozměr. V dané podobě některé scény, jako např. kouření doutníků, působí nehotově, mnohdy uspěchaně a zdaleka nevyužívají svůj komediální potenciál. V mnoha situacích se na dospělého diváka naopak nezapomíná. V textu jsou autorem nenápadně vloženy vtipy a glosy „pro rodiče“. Zastřešující téma by scény logicky motivovalo a pomohlo by i rozvinutí jejich komediálního aspektu.

Naopak silnou stránkou režie Filipa Nuckollse jsou momenty, kdy se především v postavě Mikuláše jasně obrací ke knižní předloze. Mikuláš stále působí jako vypravěč příběhů. Na několik okamžiků se vytrhává z dění, obrací se k divákovi a překotným vyprávěním, které evokuje v knize použitá nekonečná dětská souvětí, ho zasvěcuje do probíhajícího děje. To, že si účinkování užívají všichni zúčastnění herci, je zřejmé na první pohled. Proměna v dětské hrdiny, kteří nepřetržitě přemýšlí o kdejaké klukovině, se podařila všem bez výjimky. Úsměv na rtech vyvolá už jen příchod partičky šesti kamarádů v barevných podkolenkách, kteří se třesou strachy před lékařskou prohlídkou.
Pro dospělého diváka mají Mikulášovy patálie v Celetné zřetelné nedostatky. Na druhou stranu děti, kterých je v hledišti jasná převaha, se po celou dobu baví skvěle. Pokud tedy chcete vzít své ratolesti do divadla za vlídnou zábavou, neváhejte. Pokud budete sentimentálně vzpomínat na vlastní dětství s Mikulášovými patáliemi, pravděpodobně také nebudete zklamáni. Pokud by ovšem Kašpar měl ambici přilákat i samotného dospělého diváka a nabídnout mu plnohodnotnou zábavu, musel by na inscenaci ještě zapracovat.
Divadlo v Celetné
René Goscinny: Mikulášovy patálie
Režie: Filip Nuckolls
Dramaturgie: Lenka Bočková
Scéna: Pavel Kodeda
Kostýmy: Jan C. Löbl
Hudba: Dan Fikejz
Hrají: Matouš Ruml, Petr Lněnička, Lukáš Jůza,
Václav Jakoubek, Zdeněk Charvát, Marek Němec, Milena Steinmasslová, Pavel
Lagner
Premiéra: 15. ledna 2012, psáno z představení
29. ledna 2012
Reklama