Mlčenlivá a divná, tajemná a děsivá (ohlédnutí za holešovickou Noční můrou)

Na půdě pražského klubu Cross se od prosince 2008 do ledna
2009 pořádal svébytný divadelní počin. Skupina studentů a absolventů
DAMU pod vedením režisérky Lucie Málkové doplněná o několik dalších
sympatizujících jmen (v tomto případě spíše přezdívek) v nezvyklém a
jednoduše (ne)upraveném prostoru připravila inscenaci „scénického
horroru“ Mlčenlivá.

Podkroví nechvalně známého klubu pro svůj první projekt Bouře
(premiéra v květnu 2008) objevila scénografka Toy_Box. Podtitulem „Bouře
byla sen – teď přichází noční můra…“ se tvůrci k tomuto projetku
také přímo odvolávají. Režisérka a dramaturg Jan Tošovský se nechali
inspirovat kuřimskou kauzou a především knihou americké autorky Torey L.
Haydenové Divná Jadie (tato kniha vyšla v roce 1994 i česky
v nakladatelství Mladá fronta v překladu Aleny Čechové). Skutečný
příběh učitelky Petry, která nastupuje na nové místo na zvláštní
škole v malém městě a dostává na starost čtveřici (v dramatizaci pak
trojici) různě postižených dětí, shrnuli autoři do hodinového scénáře
o zhruba deseti výstupech.

Syrovost a chlad půdy, silné dřevěné
trámy, hudební motiv ze seriálu Dallas, prosté školní lavice a zakuklení
průvodci v černém, kteří diváky uvádějí na místa a v průběhu
představení přestavují scénu, navodili už od počátku rozechvěle
tajemnou atmosféru. Fyzická blízkost herců a publika (jejichž počet byl
vždy omezen na maximálně třicet) dovolila hercům používat subtilnější
prostředky, jejichž občasné zesílení působilo na krátkou vzdálenost
tak, že nejednomu divákovi ve vypjatých chvílích tuhla krev v žilách.
Diferenciace dětských a dospělých postav (Vančura a Albrech dokonce hrají
každý dvě) a především tři dětské úlohy byly zvládnuty naprosto
přesvědčivě; úskalí zesměšnění nebo nesouvisejícího žertování,
které v podobných situací hrozí, zde bylo zcela eliminováno. A přestože
se Málková při vedení herců omezila ve většině případů na běžné
činoherní metody, zvolila jim jako protiváhu alternativní spoluhráče –
počítačovou projekci a osobitý, živě mixovaný hudební doprovod.
Vybudovala tak svérázný činoherně-audiovizuální konstrukt, jehož
jednotlivé části jsou pevně propojeny a jedna druhou vzájemně podporují.
Nekomplikované svícení pomáhá odhalovat příběh bez příkras,
náznakové intimní scény ze satanistických obřadů, kde je Olenka
zneužívána, se odehrávají mimo zorné pole obecenstva, v jiné části
hracího prostoru, odkud jsou ale živě přenášeny na zeď před diváky.
O další technologickou perličku se postaral VJ Aeldryn – za pomoci
počítačového tabletu stvořil virtuální interaktivní tabuli, na kterou je
možno v reálném čase kreslit a psát bez použití kříd.
V minimalistickém prostředí je tak nakonec použito obrovské množství
rozmanitých scénických postupů, aniž by některý z nich působil
samoúčelně nebo příliš výrazně.

Jednotně iluzivní inscenace však ve svém závěru přinesla morální
výzvu na lidskou lhostejnost ke zneužívaným dětem. Silně apelativní dojem
ze všech hrůzyplných okamžiků představení se na tak konci vmžiku
rozplyne kvůli apatické projekci dvou statistických tabulek, mapujících
počty případů týrání a zneužívání v Česku v rozmezí let 1997 až
2007. Mlčenlivá byla však ve všech ohledech obdivuhodným počinem –
stavbou počínaje, napětím konče. Režisérka Lucie Málková ale neusnula
na vavřínech a v české premiéře uvedla 15. března 2009 v divadelním
sále Rock Café (Národní 20, Praha 1) inscenaci Svatá země podle
stejnojmenné arabské hry Mohameda Kacimiho.

Cross Club, Plynární 23,
Praha.
Mlčenlivá
http://mlcenliva.crossclub.cz/

Premiéra 25. listopadu 2008.
Psáno z reprízy 20. ledna 2009.
Projekce, technologické řešení: Aeldryn
Hudba: Myko
Scénografie, výtvarná stránka: Toy_Box
Kostýmy: Iva Němcová
Produkce: Bára Kalinová a Tereza Černá
Dramaturgie: Jan Tošovský
Režie: Lucie Málková
Hrají: Zdenka Josefi (Olenka), Petr Vančura (Filip, otec), Jana Pidrmanová
(Petra), Jakub Albrecht (Jeremiáš, matka), ad.