Můj romantický příběh ověnčený cenou Marka Ravenhilla

Můj romantický příběh rozehrává téma, které má v dnešní době velký potenciál přitáhnout početnou skupinu diváků. Groteskně traumatizující peripetie single třicátníků, kteří jsou navenek spokojení se svými životy, ale uvnitř jsou pořád nejistým teenagerem, který by chtěl, ale neví co, už mnohokrát vtrhly na filmové plátno a sklízely úspěchy. Skotský dramatik D. C. Jackson „romantické“ tápání takových hrdinů přivedl na divadelní prkna a v bezručovské inscenaci to byla jednoznačně správná volba. Chvílemi kluk a holka, chvílemi muž a žena. Zkrátka Amy a Tom, to jsou hlavní hrdinové Jacksonova textu. To, že to nebudou mít úplně jednoduché, je jasné už předem. Jackson vypráví o tom, že začátek vztahu nemusí vždycky zářit jasnými barvami. Někdy může být trapný a směšný, někdy klameme před ostatními a někdy klameme i sami sebe. Z toho všeho ale nakonec může být vztah.

V prvních dvou dějstvích sledujeme setkání hlavních hrdinů nejprve z pohledu Toma a poté očima Amy. I když v případě podobného postupu často hrozí riziko, že opakující se text začne otupovat pozornost, inscenace Daniela Špinara k tomu divákovi nedá nejmenší příležitost. Nejenže je každá z částí obohacena retrospektivními vsuvkami z dospívání obou hrdinů, ale navíc se podobný text hereckým projevem liší natolik, že v divákovi hravě vytváří dojem, jako by sledoval úplně jiné scény. Romantický příběh v režii Daniela Špinara je totiž důkazem par excellence toho, že úsporný přístup, a to nejen režijní, obohacuje výsledný divadelní tvar, cizeluje herecký projev a nakonec nabízí i intenzivnější spojení s divákem. Špinarova inscenace je pak ukázkou výsledku šťastného setkání celého tvůrčího týmu. Režijně-dramaturgická úprava, která si na jevišti vystačí s pěti herci, po celou dobu neměnná scéna, která nabízí jen velmi neurčité, ale o to funkčnější kulisy, to vše napomáhá tomu, že každé slovo a každé gesto využívá naplno svůj prostor a získává na účinnosti. Ve skutečnosti nezáleží na tom, jestli se ocitáme zrovna v kanceláři nebo v bytě některého z hrdinů, opravdu důležitá je jen herecká akce. Inscenace dokáže přenést diváka na jiné místo i do jiné doby jen pouhým gestem a nepotřebuje k tomu berličku v podobě početných rekvizit nebo zástupu herců. Úsporný přístup oprávněně spoléhající na divákovu představivost tak zachovává přirozenou, až intimní atmosféru, která snadno vytváří most mezi jevištěm a hledištěm a umocňuje také rozdílný emoční náboj první a druhé poloviny inscenace.

Samostatnou stránkou jsou v případě ostravské inscenace herecké projevy Ondřeje Bretta a Terezy Vilišové, která za roli Amy obdržela cenu Alfréda Radoka a cenu Thálie. I když už jmenovaná ocenění jsou sama o sobě vypovídající, není možné neuvést alespoň několik slov. Vilišová i Brett předvádějí po celou dobu strhující vyrovnané výkony. Zvládají skvěle přechody v čase i prostoru, vnitřní monologické glosy směřované k publiku i představování dalších vedlejších rolí. Všechno navíc s lehkostí, která ještě umocňuje přirozenost jejich projevů i organické pojetí samotné inscenace. Můj romantický příběh s jejich hereckými výkony získal pomyslnou třešničku na dortu v podobě dokonalé komunikace s divákem, který z divadla odchází s pocitem, jako by mu své zoufalecké milostné pokusy nevyprávěli herci, ale dobří přátelé po práci u skleničky.

Můj romantický příběh je zábavnou podívanou, skvělou divadelní inscenací a navrch nabízí ochutnávku poutavého tématu: Jak nás vidí ostatní? A jak vidíme sami sebe?

Divadlo Petra Bezruče
D. C. Jackson: Můj romantický příběh

Překlad: Jakub Škorpil
Režie: Daniel Špinar
Dramaturgie: Ilona Smejkalová
Výprava: Lucia Škandíková

Hrají: Ondřej Brett, Tereza Vilišová, Sylvie Krupanská, Lukáš Melník / Albert Čuba, Markéta Haroková
Premiéra: 27. září 2013, psáno z představení 28. 5. 2014