Nosferatu – I umrlci milují dobrou zábavu. Zvlášť když je neživá.


Jako u každého díla, jež je setrvalou součástí kulturní encyklopedie, se i u Drákuly necháváme znovu a znovu chytit do pastí, jak bude asi která z klasických scén zobrazena (třeba příjezd na zámek či první noc tamtéž), kdy a jak zazní legendární hlášky („Nikdy nepiji ... víno“) a hlavně jak budou ztvárněny které postavy.
"Ačkoli svým vyprávěním odkazuje kamsi dávno do minulosti, je stokerovský příběh čistě viktoriánský: a je jistě zajímavé si uvědomit, nakolik jsme i my stále viktoriány..." |

Martin Pechlát spolehlivě splnil svůj úkol – dr. Seward je pochopitelně naivně neumětelský, sympaticky šílený R

Druhým slabším místem celé věci je pak konec, respektive jeho absence. Jinak ovšem před tímto šimrajícím, lehkým, minimalistickým kouskem smekám. Domnívám se, že Komedie se tak přibližuje svým dosavadním vrcholům, Jařabově Parsifalovi a Plachého Oliveru Twistovi.