Petr Kolečko – Soprán ze slapské přehrady

Do ostravského festivalového mlýna přispělo pražské A studio Rubín hrou svého uměleckého šéfa Petra Kolečka. Ten v ní opět prokázal svou schopnost poeticky zachytit některé stránky nepříliš poetické mladé generace.

Mladý adept režie (Ladislav Hampl) se po jedné z proflámovaných nocí probouzí v cizí posteli. V ranní kocovině si v hlavě pomalu srovnává, proč a jak skončil v bytě náruživé sedmnáctileté intelektuálky (Marie Štípková). Nejradši by se po anglicku vytratil, jenže nechce působit jako bezcharakterní gauner. K dívce se tedy se sebezapřením chová jakžtakž mile, ale dezertovat se mu k jeho smůle nepodaří – v noci totiž přislíbil, že s ní stráví romantický víkend na chatě jejích rodičů. „Bohémský světák“ z Františkových Lázní tak nakonec útrpně zatne zuby a na slapskou chalupu se svou krátkodobou známostí odjíždí.
Zápletka sama o sobě by nebyla dvakrát zajímavá, kdyby ji Kolečko neexponoval metodou nahlížení do vnitřních myšlenkových pochodů mladíka. Veškeré své počínání pro diváky nahlas komentuje ne(auto)cenzurovanými průpovídkami, které vyjadřují jeho opravdový názor na věc. Právě v nich to často řinčí provokativně drsnými výrazy (ostatně kdo vždy přemýšlí sterilním a politicky korektním jazykem), které k postavě i situacím pozoruhodně přiléhavě sedí.

Ve druhé části inscenace hrané bez přestávky se líčí události pobytu na venkově. Pro dívku idylka, pro mladíka očistec. Umělce užírá pocit, že mu partnerka nerozumí. Na její popud se opět proti své skutečné vůli vydává k sousedce odnaproti pro čerstvé mléko. Stará nahluchlá paní (v přesném ztvárnění Zdeny Hadrbolcové) mu spontánně začne líčit svou operní minulost a prosí ho, aby jí navzdory nedoslýchavosti něco povídal. Zdánlivě absurdnímu návrhu se mladík nebrání, neboť tak jednou může opravdu nahlas říct, co si myslí. Oba se překvapivě rychle sbližují, stará dáma dokonce z ničeho nic – a nakonec bez výsledku – zaskočí muže nabídkou sexu. Návštěva končí rozhovorem s personifikovanou krávou (v podání Jany Strykové), od které si mladík nadojí potřebné mléko. Tento výjev patří k „nejulítlejším“ a nejvtipnějším momentům představení. Příběh vrcholí poněkud pohádkově jednoduchým mladíkovým prozřením a uvědoměním si svého štěstí v mladé filozofce.
Režisér Tomáš Svoboda servíruje inscenaci systémem ber nebo neber. V duchu textu se nebojí jít na hranu divadelní snesitelnosti a naběhnout si tak na rozdělení publika do dvou protilehlých táborů. Zatímco jedna část se pro smích nemůže ani nadechnout, druhá se děsí, kam ten svět (a divadlo) spěje. Ačkoli syrový jevištní projev již v českých luzích zdaleka není raritou, rubínovská inscenace přece jen vyžaduje jistou otevřenost a otrlost. Přitom se vlastně jedná „jen“ o mírně nadsazený a stylizovaný záznam toho, co běžně můžeme vídat a slýchat kolem sebe. Tvůrci, kteří možná neměli větší ambice než zplodit dobrou komedii, což se jim ve výsledku bezesporu zdařilo, tak navíc předkládají výmluvnou sociologickou zprávu sui generis.
A studio Rubín
Petr Kolečko – Soprán ze slapské přehrady
Režie: Tomáš Svoboda
Hrají: Ladislav Hampl, Jana Stryková, Zdena Hadrbolcová, Markéta
Frösslová/Marie Štípková
Psáno z provedení 8. června 2009 v rámci festivalu DreamFactory
v ostravském Dolu Hlubina