Příběh Diskokrále – nostalgické vzpomínky na věk nenudy

V případě prvního dílu autorské inscenace House of Love I. – Příběh Diskokrále sází dramatik Petr Kolečko na jedněmi nostalgicky a druhými posměšně připomínanou dobu eurodance. Pod honosným názvem se ukrývá doba, kdy nosit flitrované věci bylo nejen normální, ale žádoucí. Z „dvojčete“ se ozývaly hity od DJ Bobo, 2 Unlimited nebo East 17 a kdesi za městem žil jeden obyčejně vypadající chlápek, co měl vepřín.

O něm se dozvídáme, že v době nevěku, nedne a nenoci byl Diskokrálem (Radovan Klučka) v místním baru a všechno to zavinila právě prasata. Ta, hledíce svému pánu každý den upřímně do očí a sdělujíce mu tak základní pravdy o životě, ho přiměla k podomnímu prodeji kazet s největšími hity eurodance. Prodejem by získal peníze na vysněné „dvojče“ a filozofii danceflooru by mohl šířit dál. Jen kdyby barman (v podání Jaromíra Noska) nezjistil, že na kazetách se místo pravidelného beatu ozývá pohádka o Rákosníčkovi. I to ale pro Diskokrále není žádnou překážkou; za své úspory koupí celý bar, který začne žít beatem, který neutichá.

A scéna diskobeatem žije opravdu celou dobu. O zvuk, světla a veškeré další efekty se postaral režisér Jan Frič alias DJ Žužu. Dokonalý výběr dobové hudby tematicky koresponduje se scénou situovanou do baru A Studia Rubín. Zvukové efekty doplňují děj na scéně a logicky vysvětlují například střídání dvou časových rovin inscenace v podobě zvuku rychle se přetáčející desky či kazety. Režisérská ruka Friče a jistě i uvolněná a komorní atmosféra divadla Rubín vybízí herce k uvolněným výkonům. Nepřehrávají, jejich postavy, které by mohly lehce sklouznout k parodickým figurkám své doby, jsou podané přesvědčivě.

V Diskokráli, jak už bylo zmíněno, se střídají dvě časové roviny. Zlatá doba eurodance se prolíná v různě dlouhých intervalech se současností. Do baru tak v jedné rovině přichází rozhořčený syn Diskokrále. Řádně společensky unavený si stěžuje, že otec neodkázal ve své pozůstalosti vepřín jemu, ale organizaci Greenpeace. Začne se tak díky barmanově vypravování postupně odvíjet příběh o Diskokráli, zlaté době eurodance, o věku nenudy a nečasu. Ke slovu se dostává i doba krize, která se nevyhýbá, zdá se, žádnému odvětví. Tržby klesají, o dancefloor a diskopravdy není zájem a baru hrozí zavření. Syn Diskokrále, poučen o všem, co tato doba přináší, se odhodlá vzkřísit památku svého otce a jeho největší vášně – diskobeatu.

Autoři si ve svém počinu zajisté nekladli žádné vyšší cíle, ani nechtěli záměrně šířit ať už v jakémkoliv množství přítomnou filozofii v diskopravdách danceflooru. Záměrem celé inscenace je diváka pobavit.

Stejně jako v předchozích Kolečkových hrách je jasně zřetelný autorův rukopis, který umně využil námět, téma a filozofii od svého kamaráda Logana. Na pohled banální téma rozvíjí do netušených, život určujících rozměrů. Jestliže v Soumraku bodů pozvedl fotbalové fanouškovství do výšin mysl fanatizujícího náboženství, v Diskokráli zastupují diskopravdy bez nadsázky životní filozofii, kterou se postavy bezhlavě řídí. Pravda, autor s nimi mohl šetřit, v podstatě stále dokola omílají to samé, ale působí jako prvek textu, nad kterým se divák přinejmenším pousměje. Málokdo si totiž uvědomí, že některé repliky jsou českým překladem textů největších hitů, které vládly danceflooru. A většina z nás se s rukou na srdci přizná, že tyto diskopravdy ovlivňovaly život každého z nás.

Dramatický text je protkán světlými okamžiky v podobě originálních prohozů odkazujících převážně na zvyky lidí v době eurodance („naučil mě nosit řetízek přes rolák“ atd.), které aspirují na to stát se oblíbenými hláškami. Vadou na kráse celého textu je přehršle užitých vulgárních výrazů, kterými je Kolečko mezi divadelníky vyhlášený. Škoda že zde minimálně polovina vulgarit nemá žádné opodstatnění a snaží se v divácích jen prvoplánovitě vyvolat salvy smíchu.

První díl House of Love je zaručeně unikátním divadelním počinem. Nejedná se totiž o činoherní inscenaci, na kterou běžně v divadle narazíte. Kolečkova a Fričova inscenace je spíš kabaretem obohaceným o velkou dávku barmanské show s výhodnou nabídkou stylových drinků a hudby nakonec. Show těží ze zkušeností Jaromíra Noska v tomto oboru, kdy se na letních festivalech živil jako barman. Dočkáte se tak mixování drinků přímo během představení, lahve s rozličným alkoholem létají divoce vzduchem a nejednou vám bude díky ohnivé show pořádně teplo. V podobě Diskokůže se pak představí Vladimíra Striežencová, která přítomným připomene, jak se má na eurodance pořádně rozpohybovat tělo.

Autoři si ve svém počinu zajisté nekladli žádné vyšší cíle, ani nechtěli záměrně šířit ať už v jakémkoliv množství přítomnou filozofii v diskopravdách danceflooru. Záměrem celé inscenace je diváka pobavit a dát mu možnost zavzpomínat na dobu dávno minulou, která ve větší či menší míře postihla každého. House of Love čekají ještě dvě pokračování v podobném nádechu. Dle šuškandy v kuloárech divadla Rubín se v příštím díle ocitneme v době, kdy hudební scénu ovládaly chlapecké kapely.

A studio Rubín Logan a kolektiv: House Of Love, díl první – Příběh discokrále
hrají: Jaromír Nosek a Radovan Klučka
režie: Jan Frič a kolektiv,
dramaturgie: Petr Kolečko,
scéna: David Oupor

Premiéra 26. února 2009 v 19.30 v A Studiu Rubín.