Sexy bestie v Saint Germain

Lucie Málková se s entuziasmem buldoka extaticky klátícího statnou buldočici opět zapletla s politicky tematizovanou hrou. Pod jejími režijními spáry s jistě pečlivě pěstěnými nehty tentokrát uvízlo dílo, jež na žánrové půdě hororové grotesky dynamicky rozvíjí vděčnou a navýsost aktuální modelovou situaci muže na útěku.

Titulní postava, jejíž křestní jméno odkazuje k biblické kreatuře, příjmení zas k legendárnímu monstru z ruských bylin, je prchajícím svrženým diktátorem, hledajícím azyl v osamoceném horském stavení. S sebou si i nadále rujný samec táhne zbytky svého jistě kdysi početného fraucimoru ve složení manželka, dcera, poslední věrná služka a později přibyvší špionka sloužící již novému vládci. I tu si ovšem Leviathan nemilosrdně podrobí. A není divu, Kostrič je totiž v herecké interpretaci Aloise Švehlíka jednoznačným vládcem inscenace. Ve své temperamentní variaci na téma Ošoust-Neposeda spojuje Švehlík hladce všechny zásadní atributy moci jako největšího afrodiziaka, je doslova tryskající nádrží zralého sexappealu. Skutečnost, že ženy každého věku se během představení nevrhají herci k nohám, lze přičíst jen na vrub stísněným prostorům hlediště. Četnost nápadně hlasitých povzdechnutí ozývajících se během premiéry ze všech stran, hovořila za vše. Ale i muži bezesporu ocení Švehlíkovo sexuálně drtičské charisma, vyvolávající v hlavě chlapa razantní předsevzetí o udržení excelentní fyzické kondice do podobně vysokého věku.

Ó ano, prostý příklad působí častěji lépe a bezpečněji než syntetické povzbuzováky! A tak neváhejte vyrazit na Kostriče v párech! Ženy potěší se Švehlíkem, muži zajisté pak užijí si ženy. V trojgeneračním hereckém obsazení totiž nezklamou ani ony. Emma Černá jako služebná je více než uvědomělou strážkyní rozlehlé sbírky skříňových skeletonů rodiny Kostričových, poslední zcyničtělou kněžkou Leviathanova bortícího se osobnostního kultu. Za její striktní fasádou lze jasně spatřit fragmenty fanatismu i něhy. Jejím přirozeným protipólem se pak stává Leviathanova manželka v podání Aleny Štréblové. Alkoholem nasáklá deziluzivní troska se z potápějícího pontonu vlastního manželského svazku zoufale snaží vytřískat alespoň záchranu života a pozůstatky přepychu. Její obdivuhodná životaschopnost se projevuje především pravidelným střídáním okamžiků ukoktané nemoudré životní skepse a odlidštěného pragmatismu. Nenucená jevištní existence Štréblové bez zbytečných manýr a křečí okamžitě vyvolává reminiscence na Evu Braunovou i Elenu Ceauşescu, o anonymních metresách nejrůznějších generalissimů ani nemluvě. Značně nejednoduché party ovšem připadly i reprezentantkám nejmladší generace: Týna Průchová se úspěšně popasovala s postavou Kostričovy čerstvě postpubertální dcery, jíž autor v souladu s jejím věkem v předloze propůjčil širokou řadu vzájemně si odporujících charakterových rysů, které na papíře tvoří otravného spratka, jemuž čtenář přeje kulku či jed rozhodně více než jejímu otci. Průchové se ovšem s grácií kličkujícího klokana podařilo mezi jednotlivými polohami nalézt rovnováhu a výsledkem jejích snah je rozhodně uvěřitelný portrét produktu jedné nestandardní výchovy, jež bude s dalšími reprízami jistě nabývat na síle. Produktem vojenského drilu, který se následně fatálně rozpustí v Kostričově likvidačním charismatu, je naopak špionka Lenky Zahradnické, která nejen že s přehledem ustála poměrně explicitní sexuální scénu (a pod sólistou činohry Národního divadla se tak jistě stala terčem závisti mnoha přihlížejících žen), navíc však umí salutovat jako málokdo a navíc disponuje darem disciplinované jevištní smrti.

Lucie Málková vede svou inscenační bárku do hororově-groteskního přístavu bezpečně s vědomím člověka znalého všech náležitostí žánru, za zdatné pomoci hereckého ansámblu i výtvarně uměleckých složek inscenace (autorky výpravy ToyBox a Bára Pištěková, hudba Myko). Největší překážkou v jejich snažení jim je paradoxně samotná dramatická předloha inscenace, kterou její autor přese všechnu vnější tematickou atraktivitu i přítomnost řady vtipných i mrazivých momentů nedokázal povýšit na víc než pouhou anekdotu, jejímž fatálním problémem je navíc absence úderné pointy. Téma není vytěženo, vše se uzavírá v souladu s poetikou kruhu. I proto teď radím: Předlohu nepřečtenou nechat a bez větších odkladů do Rock café spěchat. Alou!

Studio Saint Germain, Rock Café, Praha
Jean-Daniel Magnin: Leviathan Kostrič

Překlad: Lucie Málková a Jan Tošovský
Hudba: Myko
Výprava a kostýmy: ToyBox a Bára Pištěková
Režie: Lucie Málková

Hrají: Alois Švehlík, Alena Štréblová, Emma Černá, Týna Průchová, Lenka Zahradnická
Psáno z premiéry dne 8. února 2010.