Skutr: La Putyka – Když máš v chalupě orchestrion a trochu v hlavě…

Jedinečný tvar projektu je podle tvůrců sice částečně inspirován francouzským novým cirkusem, ovšem během téměř dva roky tvajícího zkoušení byli, podle slov Rostislava Nováka, vedeni především snahou nekopírovat jej, a naopak se pokusit originální směr převést na české reálie. Vznikl tak autentický tvar, který sami označují za „první český pivní cirkus.”

Děj La Putyky není to, co je na inscenaci zásadní. Nicméně provádí nás jím herec královéhradeckého divadla Drak Jiří Kohout v roli vrchního. Začíná nespokojeným mrmláním na neukázněné hosty, pokračuje familierními monology k divákům, a v opileckých fantaziích, pomyslně snímaných jeho očima přes stěnu pivního půllitru, se konečně rozehrává jiskřící koktejl všech zmíněných uměleckých směrů a profesionálních výkonů účinkujících. Skvěle zvolená, spíše konverzační expozice La Putyky dává Jiřímu Králíkovi šanci uplatnit svůj vynikající improvizační talent. Publikum se baví, i když je nejprve nerudný výčepní ustavičně uráží a pokouší se La Putyku zavřít, ještě než se noční zábava pořádně rozjede. Díky velmi chytrému stupňování, kdy se přes jízlivě vtipný úvod hospodského dostáváme k prvním excelentním tanečním výkonům a nejroztodivnějším (a do zhédnutí La Putyky pro mě osobně nepředstavitelným) pohybovým kouskům na stole i pod ním v podání molitanem vycpaných štamgastů, se ovšem postupně opravdu ocitáme v typické české putyce, která jakmile jednou začne bavit, tak už bavit nepřestane. Za nespornou výhodu – oproti reálné noci strávené v pohostinství – lze považovat skutečnost, že z této návštěvy vás jednak hlava bolet nebude, a navíc zde nehrozí – jako po konzumaci v obyčejné putyce – nevyhnutelná ztráta schopnosti a chuti sledovat okolní svět. Naopak. Troufám si říct, že nová inscenace Rosti Nováka a SKUTRu patří k takovým divadelním zážitkům, které vás svou živelností zcela pohltí tak, že budete z představení odcházet dostatečně nabití na několik celonočních pobytů v pohostinství reálném.

Kromě toho, že zde vystupují profesionální tanečníci, září zde i sportovci, konkrétně mistr bojového umění wu-shu (Petr Horníček) a mistr ČR v akrobatických skocích na trampolíně (Petr Dejl). Právě nevídané akrobatické výkony v letu dodávají La Putyce další rozměr. Při uvedení v královéhradeckém divadle Drak, které je oproti tradiční La Fabrice prostorem téměř čtvrtinovým, trnuli diváci, kteří choreografii znali z předchozích uvedení v Praze, hrůzou. Zdálo se totiž nemožné vměstnat celou obsáhlou scénografii včetně trampolíny a veleskoků na ní do tak malého prostoru. Přesto ale, povedlo se. Navíc La Putyka, uvedená v rámci festivalu Divadlo evropských regionů, vzbudila takovou vlnu zájmu u publika, že byla kapacita sálu jistě dvakrát překročena. Diváci se tlačili na každém volném milimetru čtverečním. Herci příchozí do La Putyky, respektive na jeviště, uličkou podél sedadel se tedy museli složitě prodírat hustým davem. Což ovšem nikterak nevadilo, naopak to ještě umocňovalo atmosféru sounáležitosti všech v sále přítomných. Stejně jako je tomu ve správné noční knajpě. Nikdo z diváků neskrýval náklonnost k hercům, sportovcům a tanečníkům, kteří na jevišti, částečně snad i díky výborné divácké kulise, předváděli excelentní výkony. Při skocích na trampolíně i akrobatických kouscích molitanem obézních štamgastů se celému sálu tajil v malém prostoru Draku dech. Otázka diváků visela nad každým skokem do několikametrové výšky, protože La Putyka, která premiérovala teprve 21. dubna, nebyla dosud na tak omezené ploše uvedena. Vše ovšem vycházelo perfektně, a po téměř každé akrobatické sestavě nebo tanci publikum vydatně aplaudovalo.

O hudební doprovod se v La Putyce stará uskupení Tros Discotekos ve složení Vojtěch Dyk, Jakub Prachař a Jan Maxián. Hrají naživo a opět, stejně jako je pohybová složka inscenace na české poměry velmi netradiční, i po hudební stránce se zde divákům dostává velmi nezvyklé speciality. Především je jí upravená odrhovačka „Když máš v chalupě orchestrion, tak máš v chalupě orchestrion" na sto způsobů. Celkově ovšem nelze působení talentovaných muzikantů omezit pouze na tuto píseň, jejich projev totiž kongeniálně srůstá dohromady s pohybovou energií nasyceným divadelním počinem.

Nikdy by mne před zhlédnutím La Putyky nebylo napadlo, nakolik poetickým prostředím je taková typicky česká hospoda. Inscenace předvádí ty nejkrásnější z opileckých fantazií na realitu, která působí silou omamné pohádky na diváky holdující pivu a veselí. Otázkou tedy je, jak svět La Putyky, ve kterém neplatí fyzikální zákonitosti, přijmou abstinenti. Těch ovšem mezi divadelními příznivci moc není, s čímž, myslím si, tvůrci inscenace počítají. Abstinenti jej podle mě nemusí a priori přijímat, stačí jim úplně vidět tento elektrizující divadelní hostinec, a následně popravdě přiznat, že nic podobné než pobyt v La Putyce ještě nikdy nezažili. Nehledě na nulovou hladinu alkoholu v krvi.

Rostislav Novák a SKUTR uvádí
La Putyka aneb první český pivní cirkus

Koncepce a režie: Rostislav Novák, SKUTR a kolektiv
Hudba: Jan Maxián, Vojtěch Dyk, Jakub Prachař
Scéna: Hynek Dřízhal a kolektiv
Kostýmy: Kristína Záveská
Hrají: Jiří Kohout, Petr Horníček, Jiří Weissmann, Lenka Vágnerová, Pavel Mašek, Petr Dejl, Tereza Toběrná, Zbyněk Šporc, Rostislav Novák, Anna Schmidtmaierová, Vojtěch Fülep
Premiéra: 21. 4. 2009 ve 20.00 v pražském prostoru La Fabrika, psáno z uvedení 23. 6. 2009 v rámci festivalu Divadlo evropských regionů v Divadle Drak v Hradeci Králové