Sluncem zalitá Plovárna Veroniky Riedlbauchové sklízí nadšené ovace
Návštěva divadla se nemusí nést jen v duchu ortodoxní nudy a případných intelektuálních debat, od nichž se snaží každý soudný člověk rychle utéct do klidu svého domova. Zvlášť když se od diváka nežádá žádná podrobná znalost textu a dílo neodkazuje svými významy křížem krážem k divadelní i jiné historii a nesnaží se být až vyčpěle současné. Skoro beze slova nese se příběh milostné trojice, jejíž nevinné hrátky probíhají v kulisách sluncem zalité plovárny. Kulisách jen myšlených a plovárny vcelku imaginární, bezejmenné. V letním bezčasí sem zavítá křehká dívka, jejímuž kouzlu ihned podlehne dvojice plavců.
Pražská divadelní novinka nazvaná Plovárna režisérky Veroniky Riedlbauchové je rozvíjena milými a úsměvnými gagy v žánru nového cirkusu. Z něj režisérka vybrala pro své dílo jevištní akrobacii včetně chůze po laně a žonglování. Jednotlivá čísla jsou přirozeně propojena do lehce srozumitelného a vtipného příběhu mužské řevnivosti. Zvlášť pokud jde o něžné pohlaví. To vše pojato s nadhledem a elegancí slušící nejlepším divadelním inscenacím poslední doby tohoto žánru u nás.
Lehkost provedení podtrhuje preciznost aktérů (Kristýna Vlčková, Adam Jarchovský a Václav Jelínek), s níž dávají vyznít atmosféře letního žáru a sladkému nicnedělání v kontrastu s urputnou a leckdy upachtěnou snahou křehkou dívenku alespoň na moment čímkoliv zaujmout. Příležitost je i pro gagy filmových grotesek, jež chvílemi připomene i reprodukovaný hudební podkres. To vše ve velmi úsporné scénografii toho nejnutnějšího, co je pro kousky trojice akrobatů potřeba. Vše ostatní nechala scénografka Mariana Stránská na představivosti diváka. Sám jsem se občas nemohl ubránit vzpomínce na filmovou adaptaci Vančurova Rozmarného léta, ač na něj v divadelní inscenaci až na roztomilé usnutí na dívčiných ňadrech a plavecké úbory není jediná narážka.
Publikum v pražském Ponci vděčně přijímalo každé náročnější číslo bouřlivým potleskem. Dívčinu chůzi po ramenech obou pánů pak provázel potlesk nepřetržitý. Už tehdy bylo založeno na závěrečné ovace ve stoje. Soudě dle diváckého nadšení se inscenace bude reprízovat ještě několik dalších sezón. Nyní míří na zdejší i zahraniční divadelní festivaly, z nichž jí nejvíce budou slušet ty letní, zalité sluncem. Bude zajímavé sledovat, co na český způsob nového cirkusu řekne svět.
Psáno z reprízy 21. 3. 2013 v pražském divadle Ponec.
