Šprýmovní i symbolické podoby lásky



Jedinou kladnou stránkou představení zůstává Holstova hudba a především vokální party. Největší pozornost poutá výkon Anny Jelínkové jako Sávitrí, která oproti alternující Lucii Pastorkové dosahuje v pěveckém i hereckém výrazu větší procítěnosti a má širší hlasové rozpětí. Obdobně zaujme i Tomáš Král v roli Smrti oproti svému kolegovi Martinu Štolbovi. Herecký výkon obou herců je soustředěn díky snímání kamery jen na mimiku tváře, zde si Král dokáže podržet jistou přirozenost, zatímco Štolba působí příliš přehnaně ve snaze o vážný a tajemný výraz. Obecně ale všecky pěvecké výkony, až na problematický výkon Satjavána Petra Volného, potěšily a prokázaly připravenost studentů JAMU.

Je škoda, že režisér volil k dosažení komického účinku prostředky běžné až primitivní, jako nákup piva v supermarketu či umělohmotné červy vytahované z kýble ve frašce „Chtěl vysedět telata“. Také se dalo jít ještě k větší syrovosti a okatějším obscénnostem, které by textu Hanse Sachse jistě neuškodily. Navíc režie by v řešení některých mizanscén, zejména když je na scéně více osob, obstála více na prknech amatérského divadla než vysoké školy. Ale humor fungoval, divadlo se smálo, i komika byla jednoznačná, konformní, smířlivá. Satirický osten asi nikoho z diváků do oka nepíchl.