Tři sestry tragikomické, jak je Čechov zamýšlel

Na jevišti Divadla v Dlouhé jsou diváci novými svědky toho, jak Irina, Máša a Olga marní své životy v provinčním posádkovém městě. Jejich touha po návratu do Moskvy je zářivou vidinou, utopií, která je ještě drží nad hladinou frustrace současností. S prozřením už nezbývá žádná naděje na záchranu. Čekání končí, ale nenaplněná přítomnost pokračuje.

Čechovův záměr napsat komediální dílo se v Divadle v Dlouhé projevil více než jinde. Ačkoliv se nám tedy vzhledem k inscenační tradici může zdejší pojetí zdát nezvyklé, ve skutečnosti je tragikomický záměr Tří sester velmi původní myšlenkou. Akcentování komediální roviny textu je patrné od prvních momentů Františákovy inscenace. Ani v Dlouhé samozřejmě neopouští fatalistický motiv hry, ale snaží se ho obezřetně vyvážit ironií a groteskním vtipem. Herecké projevy jsou tak povětšinou prosté ušlechtile poetických monologů, kterých jsme u klasiků ruského dramatu často svědky. Naopak je využito každé příležitosti k ironii a je odhalována absurdně směšná povaha příběhu a reálií. Příkladnou a velmi podařenou je v tomto ohledu scéna Veršininova loučení s Mášou. Vážnost jindy emočně maximálně vypjaté situace, kdy divákovi do očí vstupují slzy, je tentokrát shozena Mášiným groteskním ztuhnutím, komickým zavěšením se na Veršininův krk a završena Irininým políčkováním.

Postavy Čechovova dramatu, jindy nedosažitelní osudoví hrdinové, se spolu s inscenačním přístupem proměňují v přízemnější a zbabělejší bytosti. Vysmívají se sobě navzájem, podléhají živočišným touhám, upadají do extatických stavů absurdního šílenství a jindy ústy plnými jídla hlasitě žehrají na své životy. To vše ve stupňující tendenci stále více a více odkrývá skutečnou podstatu jejich tragédie. Tímto způsobem polidštění v sobě skrývají naopak tragičtější rozměr než nedotknutelné oběti literárního osudu.

Ke grotesknímu ladění odkazují také černobílá provedení kostýmů ústředních hrdinek. Bíle zapudrované tváře a kompozičně zajímavě řešená pozastavení skupinových scén (např. před bleskem fotoaparátu) jako by vypadla z kamery „chaplinovek“. Příliš inovativní řešení bohužel nenabízí uzavřeně a tradičně řešená scéna. Kulisy luxusního modernistického salónu sice poskytují možnost nenásilně ilustrovat postupující omšelost, jejich sevřenost ale brzdí hereckou akci i vyznění textu. Zřetelný rozdíl po otevření zadní stěny dodává druhé části inscenace potřebnou volnost. Škoda, že zajímavé řešení finální části zpětně neinspirovalo celek. Divákova vnímavost mohla být zaměstnána více.

Soubor Divadla v Dlouhé podává vyrovnaně výborné výkony. Ani tentokrát tomu není jinak. Mezi ostatními ale září Irina Magdaleny Zimové. Z počátku rozpustilé děvčátko, které však nesklouzává ke zbytečné infantilnosti. Nespoutanost mládí ilustruje spíš energií a nadšením, se kterými chce naplnit své utopické představy. Postupně je její Irina unavenější a frustrovanější, ale opět se vyhýbá k patosu. Naopak, v krátkých okamžicích stále nechává probleskovat původní rozpustilost a tím umocňuje kontrast mezi současností a minulostí. V některých momentech je naopak zklamáním výkon Marie Turkové. Její Olga svou příliš upjatou a někdy patetickou dikcí nekonvenuje s koncepcí inscenace. Její projev postrádá uvolnění, které by hrdinku zařadilo po bok ostatních postav Františákovy inscenace.

Tři sestry v Divadle v Dlouhé obsahují esenci Čechova a obraz Ruska možná více, než je obvyklé. Ačkoliv diváka očekávajícího tradičně laděné „velké ruské drama“ mohou překvapit a v některých případech i odradit, jsou osvěžujícím příspěvkem k čechovovské inscenační tradici.

Divadlo v Dlouhé
Anton Pavlovič Čechov: Tři sestry

Překlad: Leoš Suchařípa
Režie: Martin Františák
Dramaturgie: Štěpán Otčenášek, Tomáš Vůjtek
Výprava: Marek Cpin
Hudba: Nikos Engonidis

Hrají: Jan Meduna, Klára Sedláčková-Oltová, Marie Turková, Helena Dvořáková, Magdalena Zimová, Pavel Tesař, Jan Vondráček, Martin Matejka, Martin Veliký, Vlastimil Zavřel, Čeněk Koliáš, Peter Varga, Jiří Wohanka, Naďa Vicenová
Premiéra: 7. září 2011, psáno z představení 2. listopadu 2011