V hlavní roli Arbesovo náměstí

Švandovo divadlo se na začátku sezóny pustilo do autorského projektu a prkna svého studia propůjčilo komorní inscenaci Hřebíčková s Onufrákovou lehce meditují aneb Děvky od Arbesa. Jak už název napovídá, novinka staví na hereckých výkonech hlavních ženských opor zdejšího souboru, ale čerpá také z génia loci Arbesova náměstí.
Zuzana Onufráková s Petrou
Hřebíčkovou ve Švandově divadle už řadu let dodávají, ať už
společně, nebo každá zvlášť, lesk mnohým zdejším inscenacím. Nebylo
tedy překvapivé, že Dodo Gombár zvolil pro první část nového cyklu
intimních rozhovorů právě spojení těchto jmen. Energie a mnohostrannost,
kterou na sebe obě herečky obvykle poutají většinu divákovy pozornosti, si
podobný projekt zkrátka zaslouží. Ve spolupráci s dramaturgyní Lucií
Kolouchovu Gombár vytvořil čtyři miniatury, jejichž postavy spojuje právě
prostor, který je domovem také Švandova divadla. Diváka nadchnou
překvapivým začátkem, kdy se přes půl hlediště začnou vybavovat dvě
staré známé. Po chvíli je jasné, že se jedná o herečky, které na
jevišti o pár minut později rozehrají etudu, v níž si na paškál berou
trochu zatuchlé zvyky a vztahy teatrologického světa, ale nebojí se
střílet i do vlastních řad. V tomto směru je nezapomenutelná
především otázka, jestli Gombár netahá členy tamního souboru ze ZUŠky.
Vzápětí už se ale ocitáme na jiném Arbesáku. Tentokrát se neřeší
kvalita kulturního prožitku a rozmíšky divadelního světa, ale jde
o přežití. To když skutečné děvky od Arbesa čekají na dalšího
kunčofta a s absťákem vyhlíží další dávku. Napotřetí je Arbesovo
náměstí svědkem dramatického osudu z dob minulých a závěr inscenace
patří Onufrákové s Hřebíčkovou, jejich improvizovanému dialogu po
odehraném představení, i když ne tak reálném, jak by divák napřed
očekával.
Inscenace zvolila příjemné tempo,
diváka nenudí, ale samotnými svými příběhy bohužel ani nenadchne.
Překvapivě první část, která sází na humor, v tomto ohledu pokulhává
nejvíc. Srozumitelnost řady vtipů pro nezasvěceného diváka je
diskutabilní a hned na začátku může zanechat nepříjemnou pachuť. Je
zjevné, že ambicí v tomto případě nebylo vytvářet hlubší historii,
ale spíš krátké, i když hereckým provedením precizní črty. Tento
záměr se celému týmu i velmi dobře vydařil. Přesto je nakonec škoda,
že příběhy nejsou propojeny i na dalších tematických rovinách a jejich
společným jmenovatelem zůstal více méně jen společný prostor.
Spojování podnětů z jednotlivých scén nakonec brání i trochu násilné
řešení času pro převleky hereček – bohužel se nepodařilo zabránit
tomu, aby nevznikala hluchá místa, a to i přesto, že jeviště ani
v nepřítomnosti obou hereček nezůstává prázdné.
I přes tyto nedostatky ale Děvky od Arbesa zůstávají dobrou podívanou, protože Zuzana Onufráková s Petrou Hřebíčkovou odvádějí, jako obvykle, skvělé výkony. Dokazují, že jsou schopné během sotva několika minut přepnout z jedné postavy do druhé a v obou případech hrát stejně přesvědčivě a s plným nasazením. Od celkového držení těla a pohybu až po dikci a mimiku – to všechno dokážou v tomto procesu patřičně využít a u obou je proto pozorování změn o to větším prožitkem, kvůli kterému divák mnohé odpustí.
Švandovo divadlo
Dodo Gombár a kolektiv: Hřebíčková s Onufrákovou lehce meditují aneb Děvky od Arbesa
Režie: Dodo Gombár
Dramaturgie: Lucie Kolouchová
Scéna: Jan Polívka
Kostýmy: Lenka Odvárková
Hrají: Zuzana Onufráková, Petra Hřebíčková
Premiéra: 18. 10. 2014, psáno z premiéry
Reklama