V PROUDu mého očekávání

Když přišla řeč na napsání recenze o představení, pokračoval jsem ve svém vyhýbavém tónu a prohlásil, že tam někoho vyšleme, možná. To jsem už ale tušil, že na Proud někoho vyšleme určitě a budu to já. Utvrdilo mě obsazení – Jan Meduna, Markéta Stehlíková, Tomáš Dianiška, Eva Böhmová, Linda Šilarová a další. Zajímavá kombinace absolventů DAMU s odchovanci Dětského divadelního studia (DDS), které působí pod křídly Švandova divadla. Soužití profesionálního a neprofesionálního herectví je jistým způsobem vždy dráždivé. Žádá totiž na režii citlivý přístup k herecké práci a ke kompozici hereckých výkonů, které se mohou doplňovat stejně tak jako v horším případě rušit.

Autor hry Proud Ondřej Novotný vzešel z DDS a dnes studuje dramaturgii na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně. Proud není dramatem v obvyklém slova smyslu, nejde o nepřetržitou linii dramatického jednání. Dává však příležitost a prostor pro osobitou jevištní výpověď. Tématem hry je alkoholismus a jeho projevy ve vztahu ke společnosti, blízkým v okolí a sobě samému. Alkohol v inscenaci zastupuje pivo a rum. Není proto divu, že sponzorsky přispěl jeho výrobce firma Božkov. Diváci před vstupem do sálu měli přichystaný panák rumu v ceně vstupenky. Většina jich rumem nepohrdla a nevědomky se tak stali součástí inscenace – těmi, kteří alkohol v naší společnosti nejen tolerují, ale také požívají. Jako kritik jsem byl dokonce uplacen půl litrem pralinkové námořnické limonády, díky čemuž mohu být součástí inscenace i při psaní této kritiky.

Akvárium, umístěné uprostřed scény na podstavci, skrývalo mezi svými nevysokými stěnami Odcizence v podání Jana Meduny. Nahá, s velkými plenkami a občas s pivem u úst měla jeho postava mnoho možných výkladů. Od opilce v léčení přes zanedbaného muže po zatím nenarozené embryo stižené v lůně přívalem alkoholu. Sadistická Doktorka Lindy Šilarové byla excentrickou semetrikou s neuvěřitelně silnými výlevy nadávek zakončenými sebeshazujícím komentářem. Postavu Božské pojednou opilým Odcizencem vtipně zkomolené na Božkovskou ztvárnila až étericky Markéta Stehlíková. Tam, kde je to zapotřebí (zlost na Odcizence), se však neostýchala do vzteku opřít s pořádnou dávkou rozčilení. Společně s Medunou podala přesně členěný herecký výkon s odstiňováním jednotlivých poloh své postavy podobně jako Eva Böhmová v roli ďábelské svůdkyně Ostřice. I její výkon byl velice soustředěný, ve svých prostředcích úsporný, neboť sledoval zpřítomnění ženské uhrančivosti, manipulace mužem a erotické vyzývavosti. Přičemž se nesnažila svůj hlas ani gesta nijak vulgarizovat nadbytečnostmi.

Odcizencovy spolupijany hráli Tomáš Dianiška jako Zevl, Jakub Vindiš jako Špachtle a Antonín Frič jako Veršotepec. Dianiška je z trojice pochopitelně herecky nejvyzrálejší (absolvent DAMU, herec libereckého Divadla Františka Xavera Šaldy) a je si jistý v rytmu inscenace. Vindiš obohatil představení po herecké stránce o osobní zpověď, která působila autenticky, nehraně a celek odlehčila. Antonín Frič, který zaujme především svým znělým hlasem, pak přispěl i parodií na píseň Atentát skupiny Kryštof. Její vyznění je však, přes svůj humor, na hraně žánru inscenace.

Scénografie Nikoly Tempíra se vyznačuje funkční jednoduchostí. Žádná větší přestavba, kromě přeskupování židlí. Scéně dominuje zmíněné akvárium, do nějž se Odcizenec vždy znovu vrací a k němuž přicházejí ostatní postavy, aby Odcizence v jeho klidu vyrušovaly. Scéna z igelitu může sice hercům připravit nepříjemné skouznutí, když je na zemi plno vody, vytváří však sterilní prostor postupně se měnící v zatuchlou pomatlanou díru. Velkou část při změnách atmosféry, předěly jednotlivých obrazů obstarala hudba v kombinaci s výrazným svícením. Vše podtrhovalo výsledný velice dobrý dojem.

Proud nejvíce osloví ty diváky, kteří se nebudou snažit skládat si z jednotlivých obrazů výsledný příběh a spíše se budou zajímat o jednotlivé scény, humor vyvěrající z textu a občasné kouzlo bezprostřednosti – herci jsou totiž připraveni reagovat na jakoukoliv eventualitu. O zhlédnuté repríze například vyklouzla čtveřici pijanů z kroužku jedna z lahví piva a nebylo možné se ve víru rozpohybovaného kruhu pro ni shýbnout. Herci vše zvládli a kouzlo nechtěného nerušilo. Současně režisér zadal hercům jen takové úkoly, na které sami stačí, vědom si jejich schopností. A jak již byla v úvodu řeč o nutném citlivém přístupu k herecké práci, jednotlivé výkony se doplňují a vytvářejí tak harmonický celek.

Očekávání zajímavého divadelního zážitku se naplnilo a na mém úsudku nic nezměnila láhev rumu ani debata s herci po skončení představení, kdy se doznali k několika nepodstatným nezáměrnostem. Bohužel se Proud nehraje častěji. Poslední reprízu této sezony zhlédnou českobudějovičtí diváci už v úterý 5. května v culturním klubu Solnice a pak si prý máme počkat až na podzim.

Občanské sdružení Klub lektorů a přátel Dětského divadelního studia Prahy 5 (KLAP)
Ondřej Novotný: Proud

Režie: Jan Frič
Dramaturgie: Veronika Pospíšilová
Scéna: Nikola Tempír
Kostýmy: Tereza Benešová

Hrají: Jan Meduna, Markéta Stehlíková, Tomáš Dianiška, Eva Böhmová, Linda Šilarová, Jakub Vindiš, Antonín Frič

Premiéra: 29. října 2008 v A studiu Rubín, psáno z reprízy 19. dubna 2009