Věc Makropulos – Čapek ? la groteska


Tato groteskní koncepce však v druhé části představení ustupuje a s úctou přenechává místo velkým myšlenkám a poselstvím, které u Čapka chybět nesmějí. |
Patos se do představení vkrádá především při závěrečném soudu, kdy je odhaleno tajemství Věci Makropulos – elixíru života, který by všem přinesl značný užitek. Ale… najednou ho nikdo nechce. Jak se totiž ukázalo, není o co stát. Škoda jen, že zásadní čin, který má přesvědčit o dobrotě člověka a síle nezkaženosti a nevinnosti mládí, vyznívá do ztracena. Když totiž Kristýnka (Jana Plodková) spálí návod na věčný život, nepůsobí to jako spontánní čin nevinného mládí, který spasí lidstvo před hrozbou, ale jako neuvážený krok prostoduché dívky. Takový je neblahý důsledek režijní snahy dodat inscenaci nádech zmiňovaného groteskna.
Přes tato drobná pochybení ponechává brněnská inscenace hře filozofický podtext a divákovi možnost zamyslet se pod Čapkovým vedením nad tím, jestli je život skutečně příliš krátký a nebo… tak akorát.