Třináctý ročník festivalu Devět bran, který probíhá v těchto
dnech, s sebou přináší speciální letní projekt s názvem Vlak
Lustig – Lustig train aneb Vlak do nenávratna. Pod tímto názvem se do
programu festivalu česko-německo-židovské kultury zapojilo Divadlo pod
Palmovkou spolu s dramatizací světoznámé novely Arnošta Lustiga Modlitba
pro Kateřinu Horovitzovou.
Po premiéře na jevišti Divadla pod Palmovkou budou moci v průběhu
července inscenaci zhlédnout také diváci ve 14 krajských městech České
republiky, do kterých vyrazí ve vozech speciálně upraveného divadelního
vlaku, částečně adaptovaného na netradiční jeviště, ale i výstavní
prostor a kinosál určené pro doprovodný program akce. Ve druhé polovině
srpna bude navíc projekt realizován na symbolické trase Wansee –
Praha – Krakov – Osvětim.
Hrdinkou Lustigovy Modlitby pro Kateřinu Horovitzovou je mladá židovská
dívka, které se krátce po příjezdu do osvětimského koncentračního
tábora podaří dostat mezi židovské milionáře, kteří byli zajati
v Itálii a nyní čekají na transport za svobodou – do Ameriky. Pod jejich
ochranou je Kateřina svědkem neustále se zvyšující ceny, kterou musí
bohatí zajatci za svou svobodu zaplatit. K už tak horentním částkám
přibývají stále další absurdní sumy a čekání se prodlužuje, plány se
mění, cesta se komplikuje. Jeden po druhém nevyhnutelně prohlédnou krutou
hru, kterou s nimi nacistické velení hraje.
Divadelní adaptace Petra Kracika a Ladislava Stýbla vychází jak
z Lustigovy novely, tak i z jeho televizního scénáře k filmu z roku
1965, a navíc přihlédla i k autorově vlastní divadelní dramatizaci,
která byla nedávno objevena v jeho pozůstalosti. Režie Petra Kracika
přistoupila k textu v podstatě velmi tradičním způsobem. Občasné
vybočení z tohoto pojetí např. směrem k nápaditější práci
s rekvizitou a prostorem by inscenaci rozhodně prospělo. V současné
podobě působí jevištní akce příliš staticky. Na druhou stranu se
Kracikovi velmi dobře podařilo zachytit tíživost tématu hraničící se
sugestivním psychologickým terorem. Neustále přítomná atmosféra čekání
a strachu vytváří silný zážitek, který si na konci večera odnáší
každý divák. K vytvoření tohoto dojmu nemalou měrou přispívá
reprodukovaná i živá hudba dua Menorah, která inscenaci doprovází. Do
projektu jejím prostřednictvím vstupuje nejen originální prvek a esence
židovské tradice, ale také velmi silný emoční náboj, který by jinak
inscenaci, i přes téma příběhu, scházel.
Největší dojem udělá rozhodně důstojník Bedřich Brenske v podání
Radka Zimy. Jeho promyšlené a složitě jazykově vystavěné monology
představují rafinovanou psychologickou torturu, která z jeviště dosáhne
až do posledních řad, a kontrastují s přirozeností a lidskostí zajatců.
Zimovi se podařilo navodit dojem dobromyslného „velkého bratra“, který
za laskavou, ovšem na první pohled neangažovanou maskou skrývá instinkty
hlídacího psa. Jasný, rozvážný, kultivovaný a v podstatě velmi
úsporný projev, který Zima využívá, zprostředkovává hledišti mrazivou
dávku cynismu a lhostejnosti, s jakou byli lidé posíláni na smrt.
Naopak Kateřina Horovitzová Denisy Pfauserové se utápí v nevýraznosti
a její projev po většinu času neodpovídá emočnímu vypětí, které
situace přináší. To se nejvíce projevuje v závěrečné scéně před
vstupem do sprch. Moment, který zachycuje člověka na pokraji smrti,
zahnaného do kouta, kde je mu násilím odebráno jeho lidství, by měl být
dramatickým vyvrcholením inscenace. V podání Denisy Pfauserové se ovšem
setkáváme s podáním, které by v porovnání se skutečností muselo být
zhodnoceno jako velmi vlažné.
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou ale i tak přináší silný zážitek,
který v prostředí nádražních budov a historických vagónů, které byly
kdysi skutečně používány pro transporty vězňů do koncentračních
táborů, bude působit ještě naléhavěji.
Divadlo pod Palmovkou
Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Dramatizace: Petr Kracik a Ladislav Stýblo
Režie: Petr Kracik
Dramaturgie: Ladislav Stýblo
Výprava: Milan David
Hrají: Radek Zima, Ivo Kubečka, Ondřej Kavan, Anna
Stropnická/Denisa Pfauserová, Dušan Sitek, Jiří Bábek, René Přibil, Ivan
Jiřík, Rudolf Jelínek/Václav Vostarek, Radek Valenta/Petr Prokeš, Aleš
Alinče/Pavel Chalupa
Premiéra: 13. června 2012, psáno z 2. premiéry
14. června 2012
Napsat komentář