Žádná celá nekonečno – překvapivá inscenace Divadla konzervatoře

V konzervatoristické dramaturgii se po delší době objevuje čistě alternativní divadlo. Nejenže text je vlastně autorská koláž vycházející z běžného života a vznikal na základě improvizací na téma vztahy, hledání partnera a vlastní identity, ale přetváří se navíc v prostoru arény na skoro cirkusové představení s velmi promyšlenou choreografií. Nejde tu ale o jednoduchou zábavu hranou pouze na efekt, spíš se to zde hemží smutnými klauny, pieroty a poněkud zklamanými kolombínami. Celé je to o vztazích, o různých pohledech na ně, o roztomilém nadšení v časech zamilovanosti a trpkém zklamání a o ztrátě ideálů v době, kdy se vztahy nevyvedou. Tahle inscenace má širokou cílovou skupinu, každý si v ní najde to své.

Žádná – celá – nekonečno nabízí hercům 5. ročníku a jejich mladším kolegům, aby ukázali, co v nich je. A to nejen po hlasové, pěvecké, ale především pohybové stránce. Každý z nich hraje více rolí, plynule se přechází z improvizovaného skeče do zhudebněného sonetu a zase zpátky, jednou je každý sám za sebe, hned na to tvoří kompaktní celek. Inscenace tak ukazuje, jak zábavné a energické, ale zároveň i extrémně zátěžové a náročné může být divadlo. Když například dojde na sólový zpěv, někteří své party neudýchají (to proto, že před vteřinou v kotoulech překonali celou délku jeviště), jiní nejsou v sólech slyšet a sem tam zazní i nějaká ta falešná nota. Nicméně to je ale celkem prominutelné, nejde zde o profesionální tanečníky a zpěváky, ale především o komplexně vybavené herce.

O zhudebnění shakespearovských sonetů v překladu Martina Hilského se postaral Jiří Cerha. Rozhodně nejde o nějaká rozjuchaná muzikálová čísla, ale spíše o melodramatické vložky zvážňující téma inscenace přesně v těch místech, kde už by přecházela v neúnosnou „řachandu“. Od parodicky ztvárněných citátů sesbíraných na internetových seznamkách a poradnách, přes antropologickou studii homo sapiens se tak střihem dostáváme k čisté poezii, to vše doplněno moderní choreografií Dity Kándlové-Konašové. Divák sice nejdřív příliš netuší, co tím vším chtěl básník říci, ale nakonec je do inscenace vtažen a přistoupí-li na hru, je to krásný zážitek.

Zpočátku by se mohlo zdát, že jediný, kdo se inscenace příliš nezúčastňuje, jsou hudebníci, nejdříve skryti za bílou oponou, posléze poněkud strnule sedící v rohu scény. Jako by se snad báli do celého toho reje zasáhnout, jako by k divadlu měli posvátnou úctu. Postupně je ale hranice mezi hereckým divadlem a jeho hudební součástí překlenuta, opona je stržena a v jednu chvíli dokonce altsaxofonistku Zuzanu Traugottovou berou herci na její jazzové sólo mezi sebe. Hezký, řekněme symbolický okamžik demonstrující spojení herecké a hudební konzervatoře. A když se celá tahle poetická manéž vytratí, odkud přišla, jsou to zase hudebníci, kteří zůstali za svými klasickými nástroji.

Žádná – celá – nekonečno je inscenací přesně pro mladé herce, kteří v příští sezoně budou na konzervatoři absolvovat. Nyní se nutně nemusí pouštět do nějakých zásadních témat, i když i ta by jim jistě slušela, teď se zatím velice vkusně baví a pracují se svými hereckými možnostmi. Ačkoli je to jakási generálka na absolventský ročník, rozhodně to neznamená, že by tato inscenace byla nějakým druhořadým produktem. Vznikl poměrně odvážný divadelní experiment, který díky nadšení vyšel, a to i přes to (nebo snad právě proto), že na něco takového konzervatoř ani její diváci nebyli zvyklí.

Divadlo Konzervatoře, Praha
ŽÁDNÁ – CELÁ – NEKONEČNO

Dramaturgie a koncept: Ondřej Novotný, Tereza Ludvíková a spol.
Režie: Tereza Ludvíková
Překlad sonetů: Martin Hilský
Autor hudby: Jiří Cerha
Hudební nastudování: Tomáš Trapl
Scéna a kostýmy: Petr B. Novák
Choreografie: Dita Kándlová-Konášová

Hrají: Martin Donutil, Marek Helma, Michaela Doubravová, Monika Timková, Michaela Váňová, Filip Müller, Tereza Vítů, Tomáš Kyselka
Kapela: Klávesy: Yuka Fukuzawa, Baskytara: Pavel Jurecka, Bicí: David Vostrý, Violoncello: Yoshuke Inda, flétna: Barbora Vacková, Altsaxofon: Zuzana Traugottová
Premiéra: 8. března 2011