Zajděte si do DISKu na Kazimíra, nic tím nezkazíte

Rakouský dramatik Ödön von Horváth napsal hru o nešťastné lásce Kazimíra a Karolíny v roce 1932, tedy v době, kdy Evropu drancovala krize, sociální rozdíly nabíraly obrovských rozměrů a všichni už věděli, jak sugestivním řečníkem je Adolf Hitler. Právě atmosféra bezčasí mezi světovými válkami v Rakousku posloužila Horváthovi jako kulisa k příběhu dvou mladých lidí, jejichž milostný vztah neničí pouze mladická prchlivost, egoismus a neochota naslouchat, ale právě i tíživé společenské okolnosti. Podle tvůrců inscenace uvedení této hry již dlouho nebylo tak aktuální.

Děj se odehrává během jednoho večera na pouti. Kazimír, mladý řidič kamionu, právě přišel o práci a jeho důstojnost je podlomena, zejména pak v konfrontaci s důstojností jeho snoubenky Karolíny, která zaměstnání dosud má. Reálné i vykonstruované problémy vyústí v rozchod mladého páru a veškeré další události jsou jeho následkem. Karolína využívá své přitažlivosti a druží se s příslušníky vyšších vrstev, Kazimír naopak útěchu hledá mezi přáteli z vrstev o poznání nižších.

Je asi pravda, že současné zoufání kolem ekonomické krize vzdáleně evokuje hospodářskou katastrofu začátku třicátých let, a tak uvedení Kazimíra a Karolíny právě v této době určitě není špatným dramaturgickým tahem. Dá se předpokládat, že zoufalství nezaměstnaného Kazimíra a ostatních postav, které musí myslet na každý šilink a obdivně a zároveň s nenávistí hledí na mocné boháče, se u diváků setká s větším pochopením, než jaké by u nich našlo třeba před pěti lety. Navíc Kazimír a Karolína je skutečně poctivě napsaná hra a její realizace v DISKu za textem ve kvalitě výrazně nepokulhává.

Tvůrci usadili herce do skromné scény, tvořené pouze provazy z elektrických kabelů ověšených žárovkami, které docela věrně suplují atmosféru noční pouti. Mobilními prvky jsou zde klasické hospodské lavice, které herci během představení přeskupují.

Do rolí ústředního páru obsadil režisér Mikoláš Tyc studenty čtvrtého ročníku činoherního herectví Jiřího Suchého z Tábora a Hanu Marii Marouškovou, kteří se z role snaží vykřesat, co se dá, ačkoliv to v některých chvílích trochu vázne. Základním kamenem příběhu je, jak již bylo zmíněno, neporozumění mezi dvěma lidmi. Toto neporozumění z herecké dvojice sálá až do poslední řad, je však ale zčásti způsobeno tím, že herci si na jevišti skutečně příliš nerozumí, a ani vlastně moc nechápou motivace svých postav. To platí zejména pro představitele Kazimíra, který občas vypadá, jako by byl překvapen, co mu plyne z úst. Je však možná druhá interpretace, a to ta, že Kazimír má být opravdu takový mimoň a Jiří Suchý z Tábora ho hraje se vším všudy.

Nad svými kolegy herecky výrazně dominuje Ivan Lupták, kterému se i přes mladý věk podařilo věrohodně ztvárnit stárnoucího vysokého úředníka, hledajícího na pouti děvče k rozptýlení. Více než důstojným partnerem mu zde je Tomáš Klus coby oplzlý mocipán, který svého přítele na pouť doprovází rovněž za účelem seznámení se ženou. Pobaví i Marie Štípková, která sice na jevišti nemá tolik prostoru, ale i tak si dokáže získat publikum.

Po první polovině odchází diváci ze sálu spokojení, děj je srozumitelný a má spád, situace jsou vystavěny čitelně a s vtipem a perfektně na sebe navazují. Hyperaktivní jedince možná hra unaví svou rozvláčností, ta však není důsledkem špatné režie, nýbrž chtěným prvkem, který dokonale dokresluje pohodovou atmosféru volného večera, určeného výhradně k zábavě. V druhé půlce se začínají objevovat problémy a na jejím konci představení ztratí spád. Dosud nápaditá režie se zasekne na banalitách a nechá herce zhruba čtvrt hodiny nudně žvatlat o nástrahách, které jim život přichystal. Toto zaváhání ale naštěstí netrvá dlouho, takže nezničí celkový dojem.

Kazimír a Karolína v DISKu sice není stoprocentní, bezchybná inscenace; dá se jí vytknout několik maličkostí, ty však v kontextu celého představení zapadnou. Dění na scéně má výraznou atmosféru a kouzlo, které není rušeno vyloženě špatným herectvím nebo nezvládnutou režií. Svojí kvalitou představení běžnou produkci v DISKu převyšuje a není důvod, proč se na něj nevypravit.

Divadlo DISK – Katedra činoherního divadla
Ödön von Horváth – Kazimír a Karolína

Režie: Mikoláš Tyc
Dramaturgie: Milan Šotek
Scéna: Eufrasio Lucena-Muñoz
Kostýmy: Petra Krčmářová

Hrají: Jiří Suchý z Tábora, Hana Marie Maroušková, Ivan Dejmal, Igor Orozovič, Anežka Rusevová, Ivan Lupták, Tomáš Klus,Nikola Bartošová, Marie Štípková, Klára Klepáčková, Petr Borovec j. h., Ivana Krmíčková j. h. / Adéla Petřeková j. h., Tomáš Vaněk j. h., Michal Švarc j. h., Gabriela Nosková j.h. a Simona Nosková j.h.
Premiéra: 6. listopadu v Divadle DISK, psáno z reprízy 9. listopadu 2009