Jakub Hybler aneb O Handa Gote a divadlu vůbec
Divadelní projekt Handa Gote je na českých jevištích zvláštním zjevem. Podtitulem jejich divadla je „research and development“, a tak je poetika jejich divadla založená na skloubení všemožných technických udělátek (např. synchronizovaná projekce na tři plátna, deformace zvuků vydávaných na předměty apod.) s člověkem na scéně. Ale občas člověk ustoupí do pozadí a pak už zůstane jen něco jako koncert nebo soundartová instalace. A právě na to, jestli je to ještě divadlo, jsme se ptali light designéra Handa Gote, Jakuba Hyblera.
Zkoušeli jste si pro sebe nějak vymezit, k jakému druhu umění patříte, nebo to vůbec neřešíte?
Já myslím, že divadlo je to zčásti a koncert je to taky zčásti a tyhle části dohromady dělají jakousi událost. Zkrátka se lidi připravují, aby něco předvedli jiným lidem, a používají různé nálady a předměty, pomocí nich vytvářejí tu událost. Hudba pak je důležitá v tom, že délka jednotlivých skladeb je přesně načasovaná a tím vlastně vytváří strukturu celé té „události“.
Jakým způsobem vznikají vaše jednotlivé inscenace? Hraje tam třeba nějakou roli improvizace?
Tak já bych ani slovo improvizace nepoužil, pro nás je to spíš výzkum. Na začátku je vždycky pocit jednoho z nás, který to potom předestře těm ostatním a získá si je pro to. Vzhledem k tomu, kolik nás v téhle skupině je, to může být pocit, který přinese naše choreografka a tanečnice Veronika Švábová anebo já, jakožto člověk, který se na divadlo dívá spíš z té technické stránky.
Když už jsme u tématu „vzniku“, jak vzniklo celé Handa Gote?
Sešli jsme se v divadle Alfréd ve dvoře v roce 2005, ale mezitím už tam běžely nějaké projekty, které dělal Tomáš Procházka s Veronikou Švábovou. Já jsem v Alfrédu dělal a doteď dělám technika, a tak mě Veronika s Tomášem oslovili, že potřebují s něčím pomoct. Tak jsem šáhnul do šuplíku, ty věci jsem vytáhl a oni s tím byli spokojení. Pak se k nám přidal ještě Robert Smolík a hudební skupina B4 z Nového Boru, ve které hraje Tomáš Procházka. No a z toho vzniklo Handa Gote.
Šlo u vás o nějakou reakci na běžnou divadelní produkci? Chcete se vůči ní nějak negativně vymezovat?
Podle mého to žádné negativní vymezování není, ale spíš jde o vybírání si partií, které nás opravdu zajímají a u kterých si myslíme, že je co objevovat. I proto jsme si vybrali ono „research and development“, protože určitě jsou složky divadla, u kterých je co objevovat a je to i potřeba.
Co mají Handa Gote v tuhle chvíli v plánu?
Tak po naší poslední premiéře, inscenaci Trains, máme v plánu hlavně odpočívat. Ale jinak už se rodí další „událost“, která se inspirovala jednou naší minulou postavou, a to postavou houbaře.
Přepis rozhovoru z pořadu Kluziště na Radiu Akropolis
