Touha dramaturga olomouckého Divadla na cucky, Jana Žůrka, spolupracovat
s pražským režisérem Janem Fričem dala vzniknout výjimečnému
divadelnímu představení. Jan Frič se po hostování se dvěma
absolventskými inscenacemi vrátil do divadelního prostoru Uměleckého centra
Univerzity Palackého, kde nastudoval text norského dramatika Jona Fosseho
Někdo přijde. Dramaturgicko-režijní koncept využil možnosti interpretace
Fosseho hyperrealistického textu a olomouckému obecenstvu jej představuje
jako stylizované drama s prvky hororu.
Omezený, obecný a opakující se rytmický jazyk bez interpunkce a
bezobsahovost dialogických promluv má blízko k absurdnímu dramatu, jehož
dojem dopomáhá tvořit skoro prázdná scéna a nesourodá hudba, kterou
podporují epileptická světla. Popkulturní odkazy zhmotněné písní Heleny
Vondráčkové Přejdi Jordán na samém začátku představení či nápis
I love Ibsen na županu postavy Muže působí jako trademark (poznávací
znamení) režie Jana Friče.
Scénografka Tereza Marková využívá celý prostor jeviště a její
koncepce umožnila tvůrcům inscenace poskytnout vlastní dramatický prostor
postavě Muže, který tak celou dobu zůstává fyzicky přítomen na scéně.
Hlavní prostor jeviště tvoří dvě přenosné židle představující
exteriér, který se v průběhu děje změní přidáním stolu a drobných
rekvizit na interiér domu. Vztah mezi jevištěm a hledištěm je narušen
v momentě, kdy kousky rozkousaného zelí dopadají mezi diváky v prvních
řadách. Černobílá stylizace scény je v souladu s hororovým duchem
inscenace a v kontrastu s kostýmy. Technicky náročná světla jsou
dynamická a jejich až střihová fragmentárnost zpestřuje syžet textu.
Civilní kostýmy přispívají ke věrohodnosti dramatické postavy.
Petra Ševců jako Ona předvedla soustředěný výkon. Její expresivní
mimika a gestikulace byla podpořena fyzickým napětím, které vyústilo
v jakousi stále přítomnou křeč. Soustředěnost a nasazení, s nimiž
amatérská herečka ztvárnila dramatickou postavu, by jí mohl závidět
nejeden vystudovaný činoherec. Herecký projev Tomáše Uhera – On je
vyrovnaný. Podařilo se mu udržet dramatickou postavu celistvou, jeho
stylizovaný projev působí umírněněji než jeho herecké partnerky, avšak
v některých momentech měl problém udržet rytmus lyrických promluv. Muž
ztvárněný Zdeňkem Vévodou je schizofrenní, perfektně proniká a doplňuje
pocit paranoie, který nastolil milenecký pár. Jeho dobrá dikce, hlubší
hlas a fyziognomie typově koresponduje s postavou.
Záměrná hudební různorodost tvoří podpěrný rámec pro koncepční
přístup k dramatu jako k hororu. Přejdi Jordán nezní směšně, ale
naléhavě. Fragmenty z Griegova Peera Gynta mají symbolickou funkci. Další
hudební prvky obohacují a gradují lineární dějovost příběhu. Rytmus
inscenace je dynamický, promluvy dramatických postav udávají tempo a
hudební aranžmá graduje situaci.
Jan Frič svým režijním přístupem připomněl divákům poetiku dramat
Henrika Ibsena a fatálnost jeho dramatických postav. Jednoduchá fabule je ve
Fričově režii narušena skladem a individualitou jednotlivých scén,
jejichž fragmentárnost odpovídá žánrově řemeslným postupům filmového
střihu. Díky osobité režijní koncepci byla podpořena snaha Divadla na
cucky zasvětit probíhající sezonu prozkoumávání dramatických žánrů.
Fosseho hra, která zkoumá lidskou společnost z perspektivy individuálních
osudů, přináší aktualizaci nejen v tématu lásky a vztahu, ale také
v intenci hlavních postav uprchnout z jejich domácího prostředí a zůstat
pouze spolu, osamoceni, bez intervencí okolního světa. Diváci
vyhledávající výzvu v divadelní tvorbě naleznou v olomoucké inscenaci
Někdo přijde opravdové a autentické divadlo, které přesahuje svůj
amatérský statut.
Divadlo na cucky, Olomouc
Jon Fosse: Někdo přijde
Překlad: Karolína Stehlíková
Režie: Jan Frič
Dramaturgie: Jan Žůrek
Scéna a kostýmy: Tereza Marková
Hrají: Petra Ševců, Tomáš Uher, Zdeněk Vévoda
Premiéra: 27. dubna 2009, Psáno z reprízy
27. dubna 2010
Napsat komentář