Encounter – Setkávání a festivalové lásky

Letos byly místy pro setkávání bar Trojka, již obligátní party na Flédě a závěrečný večer v Huse na provázku a následný večírek v Muzejce. Tam všude bylo možné potkat mladé umělce, kterým jste mohli vzdát hold tím nejlepším možným způsobem – osobně tváří v tvář.

K festivalu Setkání patří také festivalové lásky a někdy i pláč při loučení s nimi. Předloni jsem se zamiloval do polského Boboka, jehož režisér a pedagog současně působil při osobním setkání nesmírně skromným dojmem, ač předvedl se svými studenty koncentrovanou práci s využitím mnoha fungujících divadelních nápadů, jež sklízely u publika úspěch a na závěr bouřlivé ovace.

Setkání Na flámu

Divácky úspěšná byla inscenace Stoppardovy hry Na flámu pražské DAMU, v níž byl obsažen nejen humor vyvěrající z komediálního textu, ale i divadelní gagy, intenzita herecké nadsázky a inscenační odvaha. V Brně se její tvůrci setkali s vřelým přijetím, které ani v nejmenším neočekávali už vzhledem k tomu, že na žádné pražské repríze jejich inscenace publikum nereagovalo tak živě. Snad je to i tím, že se svým uměním nebyli nijak okatí, arogantní a že brněnské publikum, celoročně pěstěné umělecky hodnotnými divadelními kusy, dokáže ocenit svědomitou práci – v tomto případě především režijní práci studenta Šimona Dominika a jeho týmu. Marně je hledala jejich fanynka Markéta z třetího ročníku muzikálového herectví JAMU během závěrečného večírku, byli už pryč i s oceněním pro jeden z hereckých výkonů. Vyřizuji tedy její pozdravy alespoň touto cestou.

Součástí i ocenění

Představení hlavního programu bedlivě sledovala také mezinárodní odborná porota ve složení Vladimír Poglazov, Tatjana Lazorčáková, Tomasz Bieszczad a Vladimír Fekar. Ti rozhodli o udílení cen Marty. Nevím, zda bylo festivalové šílenství tak velké, každopádně nápis Marty jsem potkal na cestě ze Studia Marta do HaDivadla v předvečer předávání. Za roli poťouchlé Jituš v Egressyho Portugálii ocenění dostala Martina Krátká z JAMU – zaujala svým výrazným hereckým výkonem a osobitým výrazem. Student DAMU Ivan Lupták upoutal porotu podle jejích slov stylově jednotným uchopením postavy Melichora v inscenaci Na flámu. Jeho přednostmi je však zvučný hlas a úspornost projevu v kombinaci s příjemným vzhledem, což z něj činí herce, jehož tvář a vystupování na jevišti se vrývají do paměti. Dalším oceněným byl Jacek Beler za pravdivost dramatické výpovědi v hudební inscenaci Moulin noir – anti-revue. S touto inscenací přijeli studenti muzikálového z varšavské Divadelní akademie. Dále pak byly oceněny inscenační počiny studentů z Budapešti a Vídně.

Sami porotci by si však zasloužili ocenění, že některá představení vydrželi až do konce. Případem takového diváckého propadáku byl Orchestr studentů z VŠMÚ. Předem varován, na představení jsem raději nezavítal. Ale i to k festivalu studentů divadelních škol patří a právo zmýlit se tu mají všichni bez výjimky. Naopak přílišný úspěch na akademické půdě může budoucímu umělci v jeho cestě na svébitnou tvorbou překážet.

V potu tváře

Za festivalovým hemžením stojí organizační tým složený ze studentů produkce hostitelské JAMU. Ti mají na starost přípravy i celý průběh festivalu – shánění sponzorů, mediální podpory, zajištění ubytování pro umělecké soubory, jejich doprovod po Brně, hladký průběh všech představení a přidružených akcí, péči o novináře, festivalový zpravodaj a mnoho a mnoho dalších činností, bez nichž by realizace takového festivalu nebyla myslitelná. Kolik schůzek, telefonních hovorů a setkání proběhne předtím, než se mohou diváci setkat s divadelním zážitkem?

Svou práci odvedl produkční tým v rámci výuky. Mohl ke svému úkolu přistoupit pouze jako ke studijní povinnosti. Místo toho využil podané ruky a naplno vplul do alchymie chystání divadelního festivalu, který nemá svým rozsahem a dosahem v našich zemích srovnání. Překračuje totiž území bývalého Československa. Proto se i festivalový zpravodaj překládá do angličtiny jako mezinárodního jazyka a recenze, reflexe a postřehy redaktorů (také studentů) se tak dostávají za naše hranice.

Produkčních úskalí se vyskytne víc než dost a ani letošní festival jich nebyl prostý. Výsledný dojem však působí jako práce profesionálů a festival uměleckých škol je tak v povědomí Brňanů (především těch mladších – studentů) vryt jako kulturní zážitek, který si nemohou nechat ujít.

Závěrem

Příští rok se před festivalem zračí dvacátý jubilejní ročník, který vybízí k bilancování. Doufám, že se bude nejen bilancovat, ale že se s mnohem větší péčí přistoupí k výběru festivalových inscenací, aby z něj bylo patrné, pro které umělecké či pedagogické kvality byly díla studentů vybrána. Současně aby zpětná vazba byla stále tak intenzivní a třeba i intenzivnější. Aby tak přibývalo festivalových uměleckých lásek a příjemných diváckých setkání.