Jiráskův Hronov 2009: Zvěstování amatérskému divadlu

Mezi inscenovanými texty se tak objevilo například oceňované monodrama Dougha Wrighta Svou vlastní ženou v nastudování Libora Ulovce, který během téměř tříhodinového představení vytvořil sám přes třicet postav, či multimediální úprava severské pohádky Malá mořská víla v podání souboru Městského divadla Děčín. Progresivní dramaturgická linie byla zastoupena také poloimprovizovaným punkovým vystoupením Diskrétní den divadelní skupiny LÁHOR/Soundsystem. I letos se na hronovské přehlídce objevilo pražské Divadlo Kámen Petra Macháčka, které svým představením Zvěstování Bohunce navazuje na minimalistickou inscenační tradici souboru. Skutečným bonusem pro milovníky alternativy se pak stal dekompoziční opus Trnavského souboru DISK s názvem Výhľad.

Ty soubory, které zvolily poněkud tradičnější přístup k výběru textu, dokázaly téměř vždy velmi přesně využít jeho kvality. K vidění byla poctivě vystavěná Maryša DS Eduarda Vojana Brněnec (byť nutno podotknout, že v de facto převzaté režii profesionálů), chytře seškrtaná Kapustnica Divadla Commedia Poprad akcentující komediální ráz hry nebo vděčné konverzační komedie Benátky pod sněhem Gilla Dyreka a Společnost Eduarda Rovnera. Zatímco v Benátkách pod sněhem dokázal slavičínský soubor SemTamFór nenásilně využít situační komiky, aniž by herectví ztratilo na přirozenosti, Společnost byla poznamenána poněkud hysterickými výkony herců Divadla Prkno z Veverské Bitýšky. Skutečným (byť pro mnohé diváky psychicky vyčerpávajícím) zážitkem se pak stalo herecky emočně vypjaté zpracování slavného textu Martina McDonagha Pan Polštář, které přivezl Nezávislý soubor Buranteatr Brno.

Oblast studentského či chceme-li školního divadla byla letos na Hronově zastoupena atraktivní úpravou bestselleru Kdo chytá v žitě nazvanou Já, Holden (Studio Divadla Dagmar a pedagogické školy Karlovy Vary), již méně atraktivní adaptací poněkud plytké dívčí četby Ruby a Garnet? (HOP – HOP ZUŠ Ostrov) a jednoduchou anekdotou LDO ZUŠ Strakonice nazvanou Je to naprosto jisté. Protipól této linii vytvořily dámy ze souboru Třetí věk Městské knihovny Louny se svou poetickou životní bilancí Včera se mi zdálo. Z ranku divadla poezie pocházela také inscenace Vrstvy masek zkomponovaná z textů českého surrealisty Karla Hynka souborem Na Klíček z České Lípy.

Příjemným překvapením letošního Jiráskova Hronova se stala téměř všechna dětská, potažmo loutková představení. Ta se sice nedočkala „svého“ diváka, ale přesto vesměs přinutila publikum vyššího věkového průměru k žádoucím reakcím a dokázala tak svůj generační přesah.

V pohádkách se více sázelo na čitelný příběh a slovní hříčky (dvě originální kompilace několika pohádek Za každým rohem Jeskyňka protřelého souboru Čmukaři Turnov a Měla babka čtyři jabka DS Vojan Libice nad Cidlinou). V závažnějších kusech byl kladen důraz spíše na vizuální atraktivitu zpracování látky (horůrek Krvavé koleno kolektivu Tate Iyumni Praha či inscenace Ve dvě na hruškách II souboru Někdo Jaroměř). To nejlepší z obou přístupů pak využila nápaditá inscenace Zelené prasátko Divadla De Facto Mimo Jihlava, která rovněž nejvíce spolupracovala s (dětským) divákem. Jedinou výjimkou mezi zdařilými dětskými inscenacemi se tak stalo nepovedené představení Kuře Čtvrtka DS Trdla při O. S. Thalia Vyškov. Budiž však řečeno na obranu souboru, že nevyhovující prostor Sálu Josefa Čapka na tom nese svůj podíl viny.

Program JH byl letos bohatý také co do zastoupení zahraničních hostů. Pomineme-li již zmíněné slovenské inscenace, inspirativní událostí se stalo vystoupení Divadla A. Gondarčuka Omsk s nadsázkou využívající tradiční prvky ruského folkloru v pohádce Kouzelná jablka, stejně jako belgické zpracování textu Franze Kafky Zpráva pro jednu akademii (Theatre Universitaire Royal de Liege). Doprovodný program byl sice letos poměrně nabitý, leč co do úrovně za základním programem většinou zaostával (herecky přepjatý Escorial souboru 3 + 1 při Rádobydivadlu Klapý či patetické a bezobsažné pojetí Strýčka Váni Náchodské divadelní scény).

V rámci Klubu (nejen) mladých divadelníků bylo jako každoročně připraveno pro účastníky přehlídky množství dílen, z nichž dvě se konaly s mezinárodní účastí (dílna neverbálního divadla TIP – Theatre for Young People Michala Hechta a RA – Recovered Alchemy kubánského divadelníka Guillerma Horta Betancourta). Ve výběru se dále objevily jak semináře tradiční (jevištní řeč, herectví, nonverbální komunikace a jiné), tak i letos nově otevřené (dramaturgie Jana Šotkovského). Odborné reflexe se inscenacím dostalo na odpoledních setkáních Problémového Clubu. O něco méně teoretizující, ale o to zanícenější hodnocení zaznívala na nočním Diskusním Klubu. Tištěné recenze opět vycházely ve festivalovém Zpravodaji. Bohužel se letos staly (až na několik málo další článků) také jeho jedinou devizou.

Jiráskův Hronov byl již tradičně zakončen velkorysým ohňostrojem na neméně velkoryse zrekonstruovaném náměstí, které dle všeobecného mínění poněkud hyzdí tvář jinak malebného městečka. Tvář festivalu nicméně zůstává zachována. Letošní 79. ročník byl nadějnou předzvěstí další dekády českého amatérského divadla.