Jsem Kraftwerk! v brněnské Alfa pasáži

Na doporučení dobře informované učitelky českého jazyka a posléze starostky města se banda absolventů umělecké školy vláme do nepoužívané elektrárny, připoutají se řetězy k turbíně a čekají na skandál, skrze který by o sobě a svých životních ideálech dali vědět široké veřejnosti. Dnešní doba ale neznámým tvářím nepřeje, a tak se nejenom reportérka bulvárního rádia zajímá pouze o filmem proslavenou matku jednoho z herců a kdysi talentovaného – nyní pouze velmi úspěšného – spisovatele, co přišel undergroundové povstání jako už zavedený umělec podpořit.

Karty jsou rozdány během první noci blokády elektrárny a divákovi, co si předtím v propagačních materiálech divadla přečetl, že jde o parafrázi Racka, začíná leccos docházet, zná-li tedy tuto Čechovovu hru. Ostatní se neztrácí, mnohé jim ale unikne a nebo dojde daleko později. Viliam Klimáček totiž ve hře určené přímo pro soubor HaDivadla postavy z Čechova transponoval tu více tu méně razantně, některým změnil příbuzenské vztahy či vynechal zásadní motivace jednání. Ku příkladu Marie Králová – tak trochu Máša – nemá s Emilem Mayerem – Medvěděnkem – dítě, je jen nešťastně zamilovaná do Viktora Anděla – Trepleva, který ji nechce, a tak se zmítá v alkoholovém opojení, ze kterého jí nepomohou ani rady do života dokonalé tchyně Hany Mayerové – v novém pojetí vlastně Arkadinové. Na jevišti nenastává pro diváka zmatek nebo chaos, jen některé situace do posledního detailu rozkryjí a pojmenují ony podtexty z Čechova v textu Jsem Kraftwerk! ovšem nezmíněné.

Největším kladem celého kusu je uvolněné herectví bez křeče a přílišné stylizace pracující s osobitou autenticitou jednotlivých představitelů – tak, jak to kdysi bývalo v nejlepších letech HaDivadla zvykem. Klimáčkův text takovému tvaru vysloveně sedí – některým hercům byly party psány přímo na tělo. Jáno Sedal už dlouho nezářil tak jako v roli Jana Křtitele Maliny, stárnoucího alternativního hipíka, co má dost všeho a chce už jen na stará kolena zažít moment, kdy se něco skutečně děje. Simona Peková jako známá herečka Hana Mayerová a věčný diblík zvaný „Citronek“ zase předvádí do detailů dotaženou studii ženy, která neumí a nechce zestárnout, šikanuje a paralyzuje syna, Mariána Chalány, svou dokonalostí, aby následně s cynickým nadhledem vyždímala a odhodila režiséra souboru v podání Jana Grundmana. V roli mladičké a všemi obdivované herečky se publiku představuje nová posila souboru HaDivadla Erika Stárková, její Nela Lenská je tápajícím stvořením mezi dívkou a vyspělou ženou, kterou hořce doběhne její vlastní temperament a pudovost, když z továrny prchá na první pohled za lepším – za rolí ve sledovaném seriálu Kavárna a jeho autorem spisovatelem Petrem Hakrem (Martin Siničák).

Amslerova režie nesvazuje, autoritativně nediktuje. Do velké míry je to ale asi taky jeden z mála způsobů, jak přistupovat k momentům, kdy na jevišti herec hraje sám sebe. Jednotlivé obrazy jsou odděleny halucinogenními momenty zpřítomňujícími na jevišti životní tápání postav podpořené elektronickou hudbou skupiny Kraftwerk. Jako celek inscenace funguje, místy sice diváka tahá za uši školácký naivizmus replik, ten sem ale vlastně patří stejně jako idealistické iluze mladé generace připomínající propagandu.

Jediným – ovšem zásadním – kamenem úrazu je pak, podle reakcí do divadelní obce ne úplně patřícího publika, cílová skupina. Jsem Kraftwerk! je v první půlce vtipným sitcomem z divadelního prostředí pro každého, kde hláška střídá hlášku. Po přestávce se ale na jevišti přitvrdí, řeší se pro umělce – a divadelníky především – zásadní otázky existence, které ale nezúčastněním mohou přijít jako besídka o pseudo trablech, teatrálně zveličené, přitom ale banální, plky o ničem. A to by byla škoda. Ono totiž: všichni jsme přece jednou ztratili iluze, snažíme se udržet si ideály, ale jak to celé nakonec dopadne? To nemůžeme vědět.

HaDivadlo Brno
Viliam Klimáček: Jsem Kraftwerk!

Překlad: Kačorka
Režie: Marián Amsler
Dramaturgie: Jan Havlice
Výprava: Marián Amsler
Hudba: Kraftwerk
Fotografie: Martin Zeman

Hrají: Viktor Anděl, režisér a guru: Jan Grundman, Nela Lenská, herečka: Erika Stárková, Marie Králová, produkční a herečka: Petra Bučková, Emil Mayer, herec, syn Mayerové: Marián Chalány, Míla Payer, scénograf a herec: Alexandr Stankov j.h., Míla Payer, scénografka a herečka: Sára Venclovská, Jan Křtitel Malina, starší herec a sympatizant skupiny: Ján Sedal, Milan Žluk, správce elektrárny: Cyril Drozda, Hana Mayerová, známá herečka: Simona Peková, Milan Papež, podnikatel, milenec Mayerové: Miloslav Maršálek, Eliška Halasová, občanská aktivistka, později starostka: Marie Ludvíková, Petr Hakr, dramatik a spisovatel: Martin Siničák, Karolína Winterová, redaktorka: Kamila Kalousová, Policistka: Kateřina Kumhalová, Policista: Miroslav Kumhala
Délka: 150 minut
Premiéra: 15. října 2010, psáno z reprízy 5. listopadu 2010