Mezinárodní festival divadelních škol Setkání / Encounter: Orestes ve vakuu

Prázdná scéna nezatížená žádnými kulisami, na niž se dostává jen nezbytné minimum rekvizit, vhání do centra divácké pozornosti čiré herectví a způsob rozehrávání jednotlivých situací. Titulní role mykénského prince byla poněkud překvapivě – a nemůžu se ubránit dojmu, že spíše z personálních než uměleckých důvodů – rozdělena mezi dvě ženy (v úvodní části Nadya Wittkopf, pak Sarah Graf). Taktéž Orestova sestra Elektra je alternována (Valentina Luski, Malin Dodin). V nepřehledných konfiguracích neustále přítomného a voicebandově glosujícího chóru složeného ze samých žen slouží jako flexibilní stigma mikina s kapucí; černou obléká recentní představitelka Oresta, červenou pak Elektra. Toto vnějškové rozlišení by nepotřebovala snad jen Sarah Graf, která – bohužel jediná z celého souboru – výrazně překračuje úroveň (zatímního) adepta herectví. Na rozdíl od ostatních mluví a jedná mnohem přirozeněji, její projev neprovází otravná příchuť nadnášejícího sebepojetí „já jsem herečka“.

Jak jsem naznačil, archaický příběh je aktualizován pomocí kostýmů – všechny z dam (ženské představitelky v inscenaci početně dominují) mají na sobě moderní džíny a trička; a z Meneláa (Maties Steinbach) a Tyndarea (Ian Hansen) se dokonce stali jacísi sovětští (zahlédl-li jsem dobře jejich odznáčky) důstojníci. Jenže vytvořené univerzální prostředí pomrkávající na diváka zmíněnými aktualizacemi zůstalo pusté, téměř vzduchoprázdné. Kromě výše uvedené výjimky byla patrná herecká nezkušenost – topornost v pohybech, přepjatost při vyjadřování emocí, patos deroucí se do mluvního projevu… Tyto vroubky bohužel ještě nafukovala statická režie Petera Wittiga, jehož obrazy de facto jak začaly, tak skončily. Přestože některé z nich jsou svým způsobem nápadité, jejich trvající strnulost je postupně devalvuje (viz zamrzlá vstupní scéna Oresta ležícího v klíně Elektry, kdy vše končí u nudné deklamace).

Základní nedostatky a nejasnosti bohužel těžko překryje kolektivní nadšení souboru; i zprvu přející publikum se jimi brzy nechalo svést a z tragédie se bez jakéhokoli záměru stala mávnutím proutku trapná komedie. Diváci v průběhu představení bez rozpaků odcházeli, čemuž se vzhledem k úrovni inscenace nelze divit. Někteří z mladých divadelníků z jiných škol se podivnou a posléze úmornou atmosférou nechali strhnout natolik, že nekolegiálně rušili tápající a topící se herce svými nijak netlumenými sarkastickými průpovídkami. Ale to byl až následek, nikoli příčina…

Reduta Berlin, Schauspielschule fur Theater und Film
Euripides: Orestes

Režie: Peter Wittig
Scéna a kostýmy: Peter Wittig a kolektiv
Foto: Pavel Nesvadba – http://www.photonesvadba.com/

Hrají: Lisa Blaschke, Malin Dodin, Mandy Feil, Sarah Graf, Fenja Langholf, Valentina Luski, Veronica Naujoks, Amarilis Pena Medina, Nicole Rehfeld, Nadya Wittkopf, Ian Hansen, Mathias Steinbach
Délka představení: 90 minut
Jazyk představení: němčina
Psáno z reprízy 7. dubna 2010 – provedení v D. Bolka Polívky na Mezinárodním festivalu divadelních škol Setkání / Encounter 2010