Mikušův Zámek: Groteskní obraz vyprázdněnosti světa
Vysoká škola múzických umení reprezentovala na Encounteru slovenské divadlo inscenací Kafkova Zámku, kterou režíroval Ján Mikuš. Kafkův text s mnoha vedlejšími postavami okleštil a pouze se čtyřmi herci zobrazil nejen základní dějovou linku Kafkova příběhu, ale především odosobněné prostředí podivínské vesnice s jejími bizarními obyvateli. Nepočetný herecký soubor sám naznačuje atmosféru ztráty identity tím, že herci jsou nuceni hrát více rolí naráz a už jen jejich fyziognomický vzhled naznačuje vzájemnou podobu všech obyvatel vsi, jejichž smýšlení je ve všem totožné.
Mikuš využil také principu zrcadlení, pomocníci zeměměřiče Ká jsou téměř stejní, není mezi nimi výrazného rozdílu. Stejně jako Ká připomíná Hamleta (o němž se sám zmiňuje), pomocníci jsou obrazem Rosenkranze a Guildensterna.
Herci zvládli několik rolí naráz, ženské postavy zahráli s přehledem i muži. Dojem odcizení je však naznačen také naopak neexistencí některých postav na jevišti. Olga zprvu promlouvá jen vzadu za závěsem, Amálie se neobjeví nikdy, přesto sama vše vidí – Ká je pod neustálým dohledem, a to nejen Amáliným. Vždyť také Klamm (jak příznačné jméno) je všude. Pocit vyprázdněnosti a odosobnění je umocňován i naléhavou hudbou.
Scéna je kromě zeměměřičského přístroje umístěného uprostřed jeviště zpočátku zcela prázdná, tím víc jí dominuje zadní rudý závěs, z nějž se jen občas vynoří anonymní ruka, která zeměměřiči Ká ukáže lhostejně cestu. Chumelí, fouká silný vítr a scénu osvětluje pouze chladné bílé světlo. Rudé závěsy však později s cirkusovou hudbou evokují varieté, v němž se Ká stává jen pokusným králíkem, jenž je zcela ovládán jinými a ztrácí jakoukoli schopnost rozhodovat sám o svém osudu. Ostatní obyvatelé vsi, dokonce i jeho podřadní pomocníci s ním manipulují dle svého vlastního uvážení. Ká je ve vesnici cizincem a stává se tak jen bezmocnou figurkou na šachovnici mocných. Závěsy jsou rozhrnuty, za nimi však visí další. A další. Nekonečnost, bezradnost a stagnace, vše se točí v kruhu, z kterého není kam uniknout.
Výrazným zkrácením textu a vynecháním množství vedlejších postav Mikuš zcela pominul téma byrokratického aparátu, jež je v Kafkově knize rozpracováno velmi detailně. Možná je to škoda, na druhou stranu nemůže nikdo chtít, aby byl Kafka přenesen na jeviště ve své komplexnosti, vynechávky byly nutností. Mikuš pojal inscenaci s nadsázkou a vtipem („Byla to daleká cesta. Ta Radokova.“) a zobrazil především absurditu a grotesknost odcizeného, lhostejného světa, který je někdy až děsivě podobný tomu našemu.
Malá scéna VŠMU
Franz Kafka, Ján Mikuš: Zámek
Režie: Ján Mikuš
Dramaturgie: Jana Hanzelová, j. h.
Scéna a kostýmy: Ivana Pečarková
Výběr a střih hudby: Ján Mikuš
Produkce: Tomáš Bepadik, Lenka Bartošíková, Denisa
Chlepčoková
Hrají: Peter Havasi, Mara Mayinga N´gueve, Miroslav
Dacho, Mara Lukama, Karol Mišovic
Premiéra: 17. dubna 2009 na Malé scéně VŠMU, psáno
z reprízy 6. dubna 2010 na Mezinárodním festivalu divadelních škol
Setkání / Encounter 2010
Reklama
