SKUTR zabijí vtipy v Šanghaji

Jejich nový projekt Joke Killers pracuje s motivem klaunství a postavy klauna jako takové. Inscenační tým chtěl odpovědět na otázku: Jak v dnešní době klaun vypadá a kdo to vlastně je? Nepříliš optimistické výsledky tohoto divadelně-antropologického výzkumu pak na jevišti prezentuje pětice herců – klaunů.

Autorská inscenace je založená na vlastních asociacích všech zúčastněných a typologii charakterů, které jsou rozvíjeny v jednotlivých hereckých etudách. Prázdná scéna, vytvořená uprostřed šapitó, a minimum rekvizit poskytují volnost herecké a pohybové akci. Stále se něco děje, ať už na jevišti či mimo něj v hledišti, na baru nebo na hradbách, které lemují z jedné strany scénu. Stále někdo vyžaduje pozornost. Postavy klaunů si permanentně předávají klaunský červený nos jako štafetu, která jim kýženou pozornost publika poskytuje. Je to živá inscenace, která se vyvíjí. Režiséři s herci zkoušeli už měsíc a půl v Praze, v Olomouci pak adaptovali nazkoušený koncept na prostředí šapitó a parku, a v Šanghaji, kam se po dvou uvedeních přesunuli, vznikne verze pro běžný divadelní prostor.

Herci začali hrát už do příchodu diváků do šapitó. Sami stáli v hledišti na židlích s hlavou v oprátce a vyměňovali si nahodilé repliky na bázi asociací. Tento samotný obraz odkazoval k situaci dnešních klaunů a naznačoval možné východisko z ní. Charaktery postav jsou definovány jednotlivými rekvizitami, které si herci na začátku rozdělí. Adéla Laštovková Stodolová pracuje s falešnými drahokamy velice efektně, netypicky a hlavně invenčně. Jsou zdrojem radosti i smutku, zesměšnění i obdivu. Andrej Polák představuje s klasickým elpíčkem hudební element. Objevuje nová použití desky či ironizuje ta zaběhlá, přizpůsobuje vokální projev dané situaci s přesností zadrhávající nahrávky. Petr Vančura oslnil etudou s řízením dopravy, když k ilustraci děje použil pouze slovo auto, což byla zároveň jeho rekvizita. Především reprízové publikum oceňovalo jeho fyzický projev hlasitým, leckdy až hysterickým smíchem, který jeho samotného trochu vyváděl z míry. Zuzana Stavná s nejpronikavějším hlasem z hereckého obsazení využila možnosti dětského kufříku překvapivě eroticky. Balonek na “líný” tenis Petra Vrška zase atakoval publikum a bořil alespoň chvílemi hranice mezi hledištěm a jevištěm, stejně jako jeho vtipné glosy. Jako totální vrchol invence působila společná scénka Vrška, Poláka a Stavné a jejich podprahové ztvárnění fenoménu sledování fotbalu v televizi jako stigmatu české kultury. Všechny herce spojovala technická dokonalost projevu a stylizační prvky, které prostě musely vycházet z nich samotných. Přítomná až hmatatelná nadsázka velmi dobře ilustrovala onu trapnost a neschopnost postav fungovat v dnešním světě podle vlastních představ.

Futuristická scénická hudba evokující melodie od J. P. Muchova a jeho kapely Ectasy of Saint Theresa kontrastuje s folklorními písněmi, které se staly pojítkem mezi postavami a elementem, který zpomaloval akci a nenuceně vtahoval na scénu pocit kulturní hrdosti. Trendy kostýmy jako nedílná součást inscenace byly atributem ozvláštňujícím zaběhlé konvence klaunského oblečení a současně pomáhaly hercům jako rekvizity při herecké akci.

Tvůrci představili postavu klauna ve světě, ve kterém je bezvýznamným nástrojem vlastní existence. Soustředí se pouze na vlastní prezentaci a touha po pozornosti přerůstá do urputnosti, která znemožňuje schopnost komunikovat s ostatními. To je důvodem, proč se na konci aktéři vrátí do výchozího postoje s hlavou v oprátce, a opravdu sko(n)čí. Autoři vytvořili inscenaci, která reprezentuje novou generaci divadelních umělců v česko-slovenském prostoru, jejichž ironie je vlastně bojem proti strnulosti té staré. Otázkou zůstává, jestli na komerčním EXPU bude ona ironie dostatečně viditelná?

Festival Divadelní flóra, SKUTR a Adéla Laštovková Stodolová
Joke Killers

Dramaturgie a režie: SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) a Adéla Laštovková Stodolová
Choreografie: Adéla Laštovková Stodolová
Zvuk: Petr Kaláb
Světla: Michael Bláha

Hrají: Adéla Laštovková Stodolová, Zuzana Stavná, Petr Vršek, Andrej Polák, Petr Vančura Premiéra: 11. května 2010 v rámci 14. ročníku festivalu Divadelní Flóra, psáno z reprízy 12. května 2010