William Shakespeare, Hana Mikolášková – Romeo a Julie aneb Město hříchu

Moderní překlad Martina Hilského byl úpravami Hany Mikoláškové přiblížen hlavní cílové skupině Polárky – mladým divákům. Zakomponování módních slov jako „super“ či „sorry“ a dalších ne zrovna spisovných frází do převážně blankversového textu sice může způsobit jisté dýchací obtíže eventuálním ctitelům Shakespearovy jazykové vytříbenosti, těkavější mládeži však o poznání usnadňuje kontakt s náročnějšími pasážemi. Mikolášková rovněž redukovala velké množství postav, čímž drama zjednodušila a zhutnila (například hlavami znesvářených rodů jsou pouze matky Kapuletová a Monteková).

V polárkovském pojetí byla tragédie zasazena do výrazně stylizovaného světa, jenž některými svými prvky odkazuje na náš reálný. Kromě zmíněných stop v jevištní řeči jsou události aktualizovány zvuky vrtulníků, sanitek; zaujme (až zarazí) Romeova pankáčsky kožená bunda, kterou oblékne v exilu či Parisův nepříliš jistý beat-box. Díky polopatickému černo-bílému rozlišení kostýmů příslušníků Kapuletů a Monteků (výtvarnice Zuzana Přidalová, která rovněž navrhla scénu) nelze nepochopit, kdo je kdo. Scéna je – poplatna Shakespearovu antiiluzivnímu divadlu – zařízena bez konkrétních detailů. Kovová konstrukce s žebříkovými stěžni po stranách je využívána jako prostředek k ještě působivějším pohybovým kreacím již beztak nápadité choreografie (David Strnad). Zejména Romeo (Lubomír Stárek) a Merkucio (Miroslav Černý) udivují svými akrobatickými kousky a svou pružností nezůstává pozadu ani „dopsaná“ průvodkyně dějem – královna Mab (Sylva Vespalová). Tato etérická a přitom suverénní bytost, která zná a drží nitky osudu, se v závěru dokonce efektně vznáší nad anestezovanou Julií pomocí několika – byť poněkud nemotorně pracujících – zdvihacích lan.

Ústřední dvojici v popisované repríze představovali již zmíněný Lubomír Stárek a Marie Vančurová (alternující Petru Bučkovou, která roli Julie nazkoušela původně). Oběma se podařilo zachytit určitou naivitu mladinkých milenců (podle Shakespeara má Romeo 16 a Julie 14 let) a zároveň dodat jejich v podstatě platonickému vztahu patřičnou vášeň. V roli provokatéra Tybalta mnohokrát uplatní svou statnou postavu Jan Kruba, přízemně temperamentního a velice agilního Romeova přítele Merkucia vystihuje Miroslav Černý. Paris Ondřeje Havlíka je napomádovaný frajer, kterému nakonec neuskutečněný sňatek s Julií spadne jaksi nepochopitelně do klína. Důležitá postava pátera Vavřince (Jiří Skovjasa), která ze svého hábitu často vyloví revolver, působí v „Městě hříchu“ paradoxně nejmafiánštěji.

Představení hrané bez přestávky nabírá hned od začátku dynamiku a spád. Akce střídá akci a z potem lesknoucích se herců je cítit náročnost především pohybové stránky jejich projevu. Přesto inscenace nepostrádá lehkost a neupadá do nepřemýšlivě nadřené „upocenosti“. Z hlediska režie je vždycky oříšek, jak nově interpretovat některé všeobecně známé výstupy, aniž by se sklouzávalo k lacinému exhibicionismu. V souladu s duchem inscenace, jež je z velké části koncipovaná jako velkolepá pohybová show, byla ztvárněna i proslulá balkonová scéna. Romeo se v ní jako pavouk (či spíše Spider-man) drápe na visutou plošinu s Julií, aby jí pak – visící za nohy – vyznal svou lásku. Na tomto i jiných místech inscenátoři – bez překročení hranice vkusu – vtipně zvýrazňují erotické vrstvy dramatického textu.

Romeo a Julie je tragédií, která mnohého divadelního (případně filmového) diváka přitahuje spíše než obsahem otázkou, jakým způsobem je ztvárněna. Vyhraněné pojetí brněnského divadla Polárka je originálním výkladem legendárního příběhu, jehož zhlédnutí lze jen doporučit.

Divadlo Polárka, Brno
William Shakespeare, Hana Mikolášková: Romeo a Julie aneb Město hříchu

Překlad: Martin Hilský
Režie a úprava: Hana Mikulášková
Choregrafie: David Strnad
Scéna a kostými: Zuzana Přidalová
Hudba: Petr Hromádka
Dramaturgie: Bronislava Krchňáková
Hrají: Marie Vančurová (alt. Petra Bučková), Lubomír Stárek, Sylva Vespalcová, Miroslav Černý, Jan Kruba, Jiří Skovajsa, Jana Panská, Václav Hanzl, Ondřej Havlík, Tereza Richtrová, Barbora Kopečková
Premiéra 23. 2. 2008, psáno z reprízy 2. 4. 2009