Zlomvaz – VŠMU: Oko za oko
Bratislavská VŠMU se v rámci studentského festivalu Zlomvaz představila mimo jiné i s inscenací hry Williama Shakespeara Oko za oko. Anotace lákala na inscenaci kombinující prvky renesance a současného divadla, shakespearovský verš spojený s moderním inscenačním jazykem a dokonce na groteskní postavičky, připomínající dvojrozměrný cartoon. Znělo to lákavě, bohužel se však v průběhu představení dostavilo zklamání. Žánr hravé a stylizované grotesky se totiž tvůrcům nepodařilo naplnit a aktuálně působily snad jen určité prvky kostýmů, což je trochu málo.
Propojit dobovost se současnými postupy a vysát z tématu hry aktuální poselství je úkol nelehký. Vlastně se kvalitní zpracování dobového textu podle mého názoru řadí k těm nejtěžším úkolům v divadelní praxi vůbec. Režisér Peter Weinciller se s touto skutečností potýkal a nemohu říci, že by zcela neobstál. Avšak do aktuálnosti a modernosti měla inscenace bohužel daleko. Možná to do značné míry zavinila dramaturgie – a to hlavně výběrem tohoto složitého a nepříliš často uváděného dramatického textu. Děj tragikomedie se točí kolem mocenských bojů mezi vévodou a jeho regentem, řeší se morální dopad extrémně zpřísněných zákonů, avšak nakonec je snad přece jen zlo potrestáno.
Akcentem na pohybové prvky inscenace značně poukazovala na inspiraci komedií dell´arte. Ovšem slušných akrobatických kousků by mohlo být i více. Patřily totiž k tomu nejzábavnějšímu, co mohli diváci v průběhu odpoledne zhlédnout. Pohybové pestrosti pomáhala scénografie, která spočívala v abstraktní víceúčelové konstrukci s několika oponkami, připomínající jarmareční, místy až pimprlové jeviště. Vtipně byly řešeny otvory v základní desce, překryté dekly, které sloužily chvíli jako vchod do nižšího poschodí, chvíli jako symbol uvěznění či spoutání, chvíli jako latrína. Kostýmy využívaly principu několika základních barev, které přesně symbolizovaly jednotlivé postavy, případně spřátelené strany v mocenském boji. Takové striktní rozdělení charakterů podle barev (oranžová – záporný hrdina a jeho parta, zelená – kladné postavy) však většinou nejde dodržet zcela přesně, a tak se toto řešení stává jen svazujícím a v podstatě rušivým elementem. Navíc byly všechny dobové části kostýmů (zestylizované renesanční rukávy, nohavice a čepce) zhotoveny z lesklého saténu, což vizuální stránku inscenace posouvalo zpět někam do osmdesátých let minulého století. I když je pravda, že jediným ryze současným a aktuálním prvkem v celé inscenaci vůbec byly moderní mikiny s kapucou, které se v kostýmech propojovaly s dobovými prvky.
Při představení se přesto diváci pobavili několika vtipnými gagy především pohybového charakteru. Delší dialogy však byly zdlouhavé a nudné. Je ovšem třeba vyzdvihnout kvalitní a zábavné herecké výkony všech představitelů větších i menších rolí (i když herečka Elena Kolek-Spaskov přece jen o něco více vynikala nad svými kolegy). Herci však podle mého názoru nebyli zcela správně režijně nasměrováni do jednoho konkrétního žánru a neměli tak volné pole k tomu naplno se rozjet. Myslím, že by hravě zvládli i tu slibovanou cartoonovou grotesku, která ale bohužel nakonec zůstala pouze na papíře.
Je mi sympatická snaha popasovat se s náročným textem, ne vždy jsou však výsledky tohoto snažení jisté. Jsem zvědavá, jaké zajímavé pokusy uvidím na Zlomvazu příště!
VŠMU
William Shakespeare: Oko za oko
Režie: Peter Weinciller
Dramaturgie: Miriam Kičiňová, Dária Fehérová
Scéna: Miroslav a Jaroslav Daubravoví
Kostýmy: Dorota Cigánková
Hudba: Pavol Kajan
Hrají: Elena Kolek-Spaskov, Přemysl Boublík, Matúš Krátky, Martin Križan,
Juraj Ďuriš
Psáno z reprízy 16. května 2009.
Reklama
