divadlo

Dramaturgický plán inscenací na sezonu 2008/2009 v Divadle Petra Bezruče uzavřela premiéra původní hry Ivana Motýla a Jana Balabána nazvané Bezruč?! Na osobnost slezského barda Petra Bezruče nahlížela z perspektivy obecně lidské, historicky objektivní i legendárně romantizující. Hlediska se organicky slévala a formovala mozaiku inspirovanou básníkovým životem i dílem.

Většina anket sledujících divácký zájem či divácké hodnocení představení zůstává skryta v úsilí dodržet statistický vzorek a vybrat ty respondenty, kteří by nejlépe prezentovali určitou část publika. Divadlo Petra Bezruče s koncem letošní divadelní sezony však oslovuje všechny své diváky bez výjimky, aby svými názory reflektovali jeho divadelní tvorbu. Pokud jste v uplynulém roce toto divadlo alespoň jednou navštívili a chtěli byste vyhrát sezonní předplatné, pojďme se podívat, co vás čeká.

Není snad notoričtěji známé divadelní hry, než je Shakespearův Hamlet. Široká mnohoznačnost jeho textu nabízí tvůrcům vždy bohatou možnost výběru a upřednostnění těch prvků, které si společenská situace aktuálně žádá. Zároveň je větší či menší míra redukcí při obsáhlosti a spletitosti Hamleta pro každou inscenaci téměř nutností. Provázkovští (režie Jan Mikulášek, dramaturgie Barbara Vrbová) si jako odpověď na tradičně svízelnou, přesto neopomenutelnou předběžnou otázku „o čem Hamleta hrát?“, dali odpověď, která je z finální verze jasně čitelná – soustředili se zejména na rodinné vztahy královského rodu.

„A byl jste taky u toho, když hořelo Národní divadlo v Praze? Ne, samozřejmě že ne, jak mě to mohlo napadnout! Vy byste ho přece uhasil a dějiny by se psaly jinak!“ Takhle si kdysi utahoval brněnský dramatik Pavel Trtílek z pana Rudolfa Růžičky. Zná ho každý, kdo má v Brně něco společného s divadlem. A kdo by ho čistě náhodou neznal, ten ať si zajde do Divadelního studia Marta nebo Městského divadla v Brně a pozorně se zadívá na – pro hasiče vyhrazené – místo v hledišti. Protože právě tam pan hasič bezmála padesát let sedí a mimovolně do sebe vstřebává, oděn přitom do modré uniformy, brněnskou divadelní historii.

Uherskohradišťské Slovácké divadlo zavítalo na patnáctý ročník festivalu Divadlo evropských regionů s hrou Felixe Mitterera V jámě lvové. Základní situace – židovský herec pro svůj původ exkomunikovaný z arizovaného divadla se do něj v přestrojení vrací, aby si vyřídil účty se všemi, již mu ublížili – je ze své podstaty ambivalentní. Na jednu stranu s sebou nese trvající mrazivé napětí, jak celý tento drze odvážný podnik dopadne; zároveň poskytuje mnoho možností pro rozehrání tradičně komediálních postupů záměn a nedorozumění.

Ruské divadlo Sacramentum přijelo do Prahy s inscenací Hra, která si jako první podala ruku s novým ročníkem APOSTROFu. V programu byla uvedena jako hudební drama, ale spíše šlo o směs hudby, dramatu, tance a nevyčerpatelných emocí. Scéna byla téměř prázdná. Do ticha se vnořila postava úspěšného manažera se svým na minuty rozplánovaným životem.

Festival Apostrof má za sebou úspěšný 11. ročník. Setkání nezávislých amatérských, ale velmi zajímavých souborů se neslo ve zcela neformálním a přátelském duchu. Nabídka byla pestrá, o čemž svědčí drobná ochutnávka z pondělního menu 29. června. První na řadu přišlo brněnské seskupení Služebníci lorda Alfreda, tedy soubor studentů divadelní akademie JAMU s (téměř) non-verbálním představením SPÍŠ SE MNOU?, následovala maďarská variace na Sen noci svatojánské KARNEVAL, SVATEBNÍ HODY souboru Kompánia Th. Budakészy a pondělní program završil syrský soubor Al-Khareef s představením SAMOTKA.