divadlo

Ondřej Sokol v Činoherním klubu pokračuje v inscenování angloamerických her. Již podruhé se vrací k textům Davida Mameta (v ČK již uvedl Sexuální perverzi v Chicagu a Amerického bizona), tentokrát k jeho hře Glengarry Glen Ross, za kterou úspěšný a uznávaný americký dramatik v 80. letech obdržel Pulitzerovu cenu. Téma Glengarry Glen Ross snad ani nemůže být současnější. Konkurenční boj a špinavé obchodní praktiky na jeviště přinášejí, i když s několika výhradami, neotřelou a zábavnou podívanou.

Už jen do 26. června je možné navštívit to nejlepší ze světového divadla, designu, architektury nebo módy. Na mezinárodním scénografickém festivalu Prague Quadriennale je tradičně nejhojněji zastoupeno divadlo. Součástí festivalu je téměř 400 akcí, které jsou určené nejen dospělým, ale i děti si tu přijdou na své. Quadriennale oslovuje profesionály, ale i zájemce o kulturu či cestování. Prezentuje se zde zhruba 60 jednotlivých zemí, jejichž prezentace vychází z historie či náboženství, a jde tak o spektakulární projekty, které nabízí např. Mexiko nebo Chile. Kdo ještě festival nenavštívil, nechť si tedy pospíší.

Pražské Švandovo divadlo se jako druhé české divadlo (po Národním divadle moravskoslezském) rozhodlo svým divákům zprostředkovat reflexi českého kolektivního vědomí a zpracovalo knihu Gottland polského novináře a spisovatele Mariusze Szczygiela. Gottland vzbudil v roce 2006 velký rozruch na české i polské literární scéně. Scénář Petra Štindla a Dodo Gombára s podtitulem Masky tragické bezradnosti si neklade menší úkol. Potenciál své knižní předlohy se mu ovšem daří naplnit pouze ve své první polovině.

Počasí divadelníkům moc nepřeje, tedy samozřejmě těm, kteří hrají v interiéru, ale i přesto svým divákům připravili na poslední měsíc sezony 2010/2011 velmi příjemné premiéry. Dokonce bych řekla, že okruh, ze kterého jsem vám mohla vybrat NeKulturní tipy na červen, byl širší než v jiných měsících. Tak uvidíme, jestli to, co divadla a soubory naslibovaly, že bude skvělé a úžasné, takové opravdu bude. Rozhodně bychom to měli jít zkontrolovat, dělají to přece pro nás.

V makrokosmu Hvězdných válek by ředitel Hudebního divadla Karlín Egon Kulhánek zřejmě byl kulhavým polodementním nevlastním bratrem Darth Vadera. Záporák béčko, bečka nepoživatelné žvýkací gumy, neprodejná pneumatika na nefunkční vehikl. Debakl oděný v sametu, nicméně disponující jistou mocí. Takové i ještě prudší příměry zjevovaly se plynule v mé hlavě během sledování nejnovějšího pražského nastudování proslulé rockové opery Jesus Christ Superstar.

Rej masek zaplaví centrum Brna v pátek 3. června, začne velkolepá oslava života. Hromadná doprava nepojede, davy se shluknou – lidé budou hýřit, učit se tančit, křepčit a alespoň na moment zapomenou na šedivý svět kolem, každodenní starosti, mizérii všednosti. Ve městě se na jediný den roku 2011 ujme vlády bláznovství a s ním i bezbřehá fantazie pouličního šílenství. Tento rok se Slavnost masek, kterou vrcholí mezinárodní festival Divadelní svět Brno, vrací k myšlence karnevalu.

Absolventský ročník katedry alternativního a loutkového divadla DAMU udělal velmi odvážný krok a sáhl k poměrně zásadnímu filozofickému textu Jeana Clauda Carriéra „Ptačí sněm“. Před týmem pod režijním vedením Šimona Spišáka stál nelehký úkol, popasovat se s touto látkou, jejíž zpracování anglickým režisérem Peterem Brookem se stalo doslova kultovním.