divadlo

Čtvrtý ročník Katedry činoherního divadla v DISKu představil svou další absolventskou inscenaci, tentokrát Tři sestry Antona Pavloviče Čechova. Režie Martina Huby přivedla na zdejší scénu hrdiny velmi mladé, někdy velmi naivní, ale přesto prezentující přímo esenci dekadence. Práce, kterou tvůrčí tým na inscenaci odvedl, je ukázkou, že obezřetné a především dobře promyšlené zacházení s klasickým textem může přinést nečekaně čerstvé ovoce.

Divadlo Husa na provázku před nedávnem uvedlo Vaši novou inscenaci – hru Pavla Trtílka s názvem Večer umělců. Po Mikušově hře Ryba horí je druhým dílem nového projektu Jirka Kniha hledá autora, který z velké části vyrůstá ze soutěže Cena Konstantina Trepleva. Jak se vlastně v DHNP zrodil nápad formou soutěže podnítit dramatiky, aby napsali něco nového? Pociťoval jste Vy jako režisér akutní nedostatek textů, jimiž by se současníci vyjadřovali k dnešku?

Venku je krásně a řada jinak věrných diváků začíná upřednostňovat jiné aktivity před návštěvou divadel. Chyba. Divadlo bez diváků nemůže fungovat. Také by se nám mohlo stát, že pokud nebudeme navštěvovat své oblíbené divadlo na jaře, protože už venku všechno krásně kvete, slunce svítí, a také z kraje sezony, protože si ještě musíme užít pobytu na čerstvém vzduchu, nebudeme mít v zimě kam zajít.

Antika se nejmladší generace divadelních tvůrců dotýká. Po inscenaci Petry Tejnorové I AS ON ME DE A v Alfredu ve dvoře a Kolečkově/Špinarově Kauze Médea v Rubínu přicházejí jejich vrstevníci Jan Frič a Lucie Ferenzová s pozoruhodným zpracováním Orestey v divadle Na zábradlí. Pod názvem Orestek (Variace na antické téma) přenášejí antický mýtus do umakartového jádra panelákového bytu osmdesátých let.

Po scéně Národního divadla se Naši furianti objevili v Praze rovněž na jevišti Divadla v Dlouhé. Známý text českého realizmu je zde inscenován na základě úpravy Miroslava Macháčka, ke kterému dramaturgicky i režijně přispěl Jan Borna. Furianti Ladislava Stroupežnického ve své době šokovali a popuzovali. Furianti v Dlouhé dnes dobře pobaví, poskytnou podnět k zamyšlení, nicméně nedokáží potlačit otázku, jestli není tradiční zpracování tohoto dramatu již poněkud bezzubé.

Poněvadž mám Pavla Kheka v oblibě díky jeho mladoboleslavským inscenacím, v nichž se ukazuje jako přemýšlivý režisér a dramaturg, vyrazil jsem si ho „prověřit“ do jeho druhého pravidelného působiště, do Městského divadla Zlín. Navštívil jsem tam dvě představení inscenací, propojených nejen osobou režiséra, ale také žánrem. Obě inscenace vycházejí ze satirických předloh, byť od sebe vzdálených pěknou řádku generací.

V rámci nového projektu Divadla Husa na provázku s názvem Jiří Kniha hledá autora bude po Mikušově hře Ryba horí dnes, 12. března, uveden další z textů vzešlých ze soutěže Cena Konstantina Trepleva. Večer umělců Pavla Trtílka, který v soutěži nových dramatických děl obsadil třetí místo, režíruje umělecký šéf DHNP Vladimír Morávek. Ten svou scénickou črtu nazkoušel za pouhých pět dní – tolik mu i dalším režisérům zvučných jmen podílejícím se na projektu (např. Jan Mikulášek, Břetislav Rychlík, Petr Forman) na přípravu stanovil plán projektu.